Biopaliva: vy se ptáte, my odpovídáme!

Odpověď

Biosložka, tedy biopaliva, je v ČR přimíchávána do benzínu a nafty, a tvoří tak jednotky procent z celého složení pohonných hmot. V EU včetně ČR se biosložka biodieselu (methylestery mastných kyselin) vyrábí především z řepkového oleje, použitých kuchyňských olejů a dovezeného palmového oleje; biosložka benzínu (etanol) z řepy, pšenice nebo kukuřice.

Většina studií udává spotřebu fosilních paliv pro výrobu biosložky okolo 0,5 MJ/MJ (megajoule), ovšem s velkým rozptylem od 0,04 až po 0,86 MJ/MJ [1]. Pokud tedy vezmeme v úvahu střední odhad 0,5 MJ/MJ a fakt, že biopaliva mají menší obsah energie než fosilní paliva (nižší hodnoty MJ/kg) [2], lze se jen stěží dostat k 1,5 tuně fosilních paliv na tunu biopaliva. Tedy alespoň ne u biopaliv běžně dostupných na trhu, i proto že by je takto vysoká spotřeba činila nejen neekologickými, ale i neekonomickými.

O něco více vypovídající než spotřeba fosilních paliv je hodnota „potenciál globálního oteplování“ (PGO, anglicky GWP, udávaný v ekvivalentech CO₂), která zahrnuje nejen spotřebu fosilních paliv (orání, sklizeň, výroba, doprava), ale i emise jiných skleníkových plynů nebo jejich uvolnění z jiného zdroje. PGO je pro čistý biodiesel zhruba o 41 % nižší než pro diesel a o 7–54 % nižší pro bioetanol než pro benzin [3].

Tyto cifry mohou být teoreticky ještě nižší (horší pro biopaliva), pokud do modelů zahrneme negativní efekty spojené se změnou užívání půdy, které se jen těžko vypočítávají. Jde o případy, kdy jsou rašeliniště či les přímo nahrazeny polem s plodinou pěstovanou pro biopaliva, ale i o hůře kvantifikovatelné důsledky, kdy tato plodina vytlačí jinou, a kvůli té je pokácen les. Tyto vlivy mohou vést k minimalizaci pozitivních přínosů biosložky a PGO srovnatelný s fosilními palivy [1-5].

Od biopaliv pěstovaných na půdě se ustupuje

I proto se od biopaliv pěstovaných na půdě, kde je možné pěstovat potraviny, masivně ustupuje a jsou čím dál více regulována. Příklady regulací:

Plodiny pro biopaliva se nesmí pěstovat na místech, která mají velkou biodiverzitu nebo schopnost zadržovat CO₂ (lesy, pralesy, rašeliniště…).
Ukončení používání palmového oleje, který je dovážen nejčastěji z Indonésie a Malajsie, což mělo za následek vysoké emise z dopravy a zároveň je obtížné regulovat pěstování palmy olejné a dopady na tamní ekosystémy.
Výrobny biopaliv postavené po roce 2021 musí garantovat ušetření alespoň 65 % skleníkových plynů v porovnání s fosilní alternativou.

Mýtus

Jedním z častých mýtů je diktát EU v podobě určování poměru biosložky v palivech. EU ovšem pouze stanovuje poměr obnovitelných zdrojů využívaných v dopravě – 10 % v roce 2020. Ten je ale možné zvýšit i skrz uplatnění elektřiny z obnovitelných zdrojů, tak, jako to dělá mnoho sousedních zemí [6].

Pěstování plodin pro biopaliva může ale i tak být udržitelné například na půdě, kterou nelze využít k jiným účelům, například kvůli kontaminaci některými látkami a podobně. Perspektivními alternativami také zůstávají biopaliva produkovaná z odpadů, jako jsou použité kuchyňské oleje nebo komunální odpad [3]. V budoucnu se nejspíš budeme setkávat s biopalivy dalších generací, které mají větší přínosy než biodiesel či bioetanol.

Za tým Zeptej se vědce zdraví Christina