Odpověď
Ano, snižování emisí skleníkových plynů je jen jeden ze způsobů, jak současnou lidskými aktivitami ovlivněnou změnu klimatu zpomalit. Skleníkové plyny nezůstávají jen v atmosféře, ale jsou přirozeně ukládány v zelených rostlinách (lesy, louky, pole) a do oceánů [1].
V poslední zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC – The Intergovernmental Panel on Climate Change) se uvádí, že od roku 1750 si klimatický systém poradil až s 60 % antropogenních (člověkem způsobených) emisí skleníkových plynů [2]. Antropogenní změnu klimatu tedy způsobuje „jen“ těch zbývajících 40 %.
Pokud bychom zastavili celosvětový úbytek lesů nebo pokud bychom vyčistili oceány od znečištění, tak se tato zbývající část může snižovat a klimatu by to určitě pomohlo. Problém však je, že s růstem teploty atmosféry se postupně oteplují i oceány, a teplejší voda obecně pohlcuje méně CO2. Na vysušené pevnině začínají strádat lesy, což vede k dalšímu snižování vstřebávání skleníkových plynů (tzv. propadů).
Proto se věda zabývá i technologickými možnostmi, jak oxid uhličitý zachytávat přímo u jeho zdroje (CCS – Carbon Capture and Storage), případně i za využití bioenergie (BECCS – BioEnergy with Carbon Capture and Storage) [2]. Tyto metody mají hodně blízko k metodám, které lidstvo již delší dobu používá pro odsíření (odstranění síry a jejích sloučenin) a odprášení u průmyslových technologií.
V praxi se jedná se o zachytávání odpadního oxidu uhličitého na vybraných, většinou bodových zdrojích: například v cementárnách (technologie CCS) nebo elektrárnách pálících biomasu (BECCS) [3]. Takto zachycený plyn je poté ukládán do hlubokých geologických vrstev nebo jinak zpracováván.
Ve světě již existují provozy, které tuto metodu používají (např. v Norsku [4]), její budoucnost je však nejistá. Plyn uložený v hlubinných dolech, v prostorách po těžbě ropy nebo jiných geologických vrstvách se může v budoucnu zpětně uvolnit do atmosféry, toto riziko je malé, ale existuje [5]. Celý proces je také energeticky náročný a z dnešního pohledu ekonomicky nevýhodný.
Zmíněné metody jsou zatím příliš nákladné a tedy málo využívané, ale zdá se, že by mohly být v budoucnu dosažitelnější. Přímé odčerpávání CO2 z atmosféry nebo různé typy stínění slunečního záření jsou metody z oblasti tzv. geoinženýrství (cílené ovlivňování klimatu) a věda je k těmto metodám značně skeptická.
Tyto metody mají totiž neodhadnutelné vedlejší dopady související s mírou odčerpávání nebo s mírou a trváním případného stínění slunečního záření. Přináší sebou i sociální problémy, které by se objevily po první vichřici, povodni nebo hurikánu, protože by část veřejnosti přisuzovala jejich výskyt těmto umělým zásahům do přirozeného stavu věcí. (O náladách veřejnosti vůči takovým vynálezům by ostatně mohl vyprávět například Prokop Diviš [6].) A začalo by se diskutovat o tom, jaká teplota je vlastně pro lidstvo správná, což je diskuse o rovnici, která má jen neznámé proměnné a žádné řešení.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Radim.
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1175/2011JCLI3898.1
[2] https://www.ipcc.ch/report/sixth-assessment-report-working-group-i/
[3] https://doi.org/10.5194/bg-9-1845-2012
