Spát pět hodin denně není podle všeho ideální stav — tedy pokud nejste jedním z mála šťastlivců nesoucích specifické varianty genů (DEC2, ADRB1, NSPR1), které jsou spojeny s výrazně nižší než průměrnou potřebou spánku.
Teorie o tom, že je spánek možno „dohnat“, není tak přitažená za vlasy, jak by se na první pohled mohlo zdát. Spánkový „tlak“ (sleep pressure) je způsoben hromaděním adenosinu v mozku. V ideálním případě každou noc adenosin „vymažeme“ a začínáme takříkajíc s čistým mozkem — odpočatí. Teoreticky by se tedy dalo uvažovat nad tím, že pokud hromadíme adenosin dlouhodobě — třeba půl roku — a pak spíme dostatečně dlouho na to, abychom se „resetovali“, mělo by být vše v pořádku. Výzkum ovšem ukazuje, že tomu tak úplně není.
Objevují se studie, které u experimentálních zvířat ukazují nepříznivý vliv nedostatečného spánku na zdraví mozku, pravděpodobně v důsledku zvýšení oxidativního stresu a zánětlivých faktorů. Zatím není jasné, zda se stejný mechanismus uplatňuje i u lidí, nicméně víme, že vliv několikadenního nedostatku spánku na kognitivní funkce je významný a že jej nespraví ani to, že se „dospíme“. Jinými slovy, pokud se málo vyspíme, bude nám to hůř myslet — a to se nespraví tím, že ten deficit jednou „doženeme“.
Na závěr by bylo asi dobré poznamenat, že každý z nás má spánkovou potřebu jinou. Lišíme se dobou, po kterou musíme každý den spát, abychom byli maximálně výkonní. Dalším rozměrem tohoto problému je fakt, že není spánek jako spánek — i na kvalitě záleží, a to dost možná mnohem více, než na celkovém čase stráveném v posteli.
Nemůžeme s jistotou říct, zda má dlouhodobá spánková deprivace negativní dopady na zdraví, je to nicméně velmi pravděpodobné. A tyto efekty nejspíše „vyrovnáním“ spánkového deficitu nezmizí.
S přáním dobrého spánku za Zeptej se vědce odpovídal Adam.
Zdroje:
https://www.cell.com/neuron/fulltext/S0896-6273(19)30652-X
https://www.science.org/doi/10.1126/scitranslmed.aax2014
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35691776/
