Včely, stejně jako všechny ostatní organismy, potřebují ke svému životu vodu. Vodu včely získávají nejčastěji z nektaru, který sbírají na květech rostlin. Dalším významným zdrojem vody jsou různé močály, potůčky, jezírka, ale i rosa nebo gutační voda na listu bylin. Při gutaci dochází k vyloučení kapek vody a minerálních látek z listů rostlin.
V ranních letních hodinách můžeme kolem úlů pozorovat včely, jak sbírají spadlou rosu. Pokud je ovšem zdrojů vody nedostatek, začnou včely využívat i zdroje vody, které slouží člověku. Včely tedy můžeme nacházet na okrajích sudů se zachycenou dešťovou vodou na zalévání zahrádky, na okrajích bazénů nebo okrasných jezírek [1]. Je pochopitelné, že se v některých případech člověk nechce o vodu se včelami dělit.
V těchto případech je nutné včely odnaučit, že se v daném místě zdroj vody nachází – zabránit přístupu nebo odstranit plovoucí předměty na hladině, které včelám slouží jako plovák usnadňující pití vody. Mezi to patří i plachty, kterými se bazén přikrývá a které mohou plavat na vodní hladině. Bazény je možné krátkodobě přechlorovat, vzniklý typický zápach včely odpuzuje. Zvláště na jaře se to vyplatí, protože pak si včely na tento zdroj vody nepřivyknou.
Včely upřednostňují spíše minerální či mírně osolenou vodu (špetka do litru vody). Proto i v tomto případě tazatele nejspíše rády využívají slanou vodu v bazénu. Je také vhodné se o problému poradit s nejbližším včelařem a požádat jej o spolupráci. Včelaři vědí, jaká pítka včelám vyhovují, a často je i provozují. Dále se nabízí vybudování jiného neproblémového zdroje vody v jiné části pozemku. Včely budou mít zdroj vody a o bazén ztratí zájem.
Včely potřebují vodu nejen pro sebe samé, ale i pro klimatizaci hnízda. Včelí kolonie udržuje stabilní teplotu kolem 34 °C, kterou potřebují larvy k vývoji. V horkých letních dnech musejí prostor úlu klimatizovat, což se děje tak, že nosí do úlu vodu a tu následně uvnitř odpařují [2]. Odpařující se voda odvádí přebytečné teplo z úlu. Včely také na česně (otvor do úlu) aktivně větrají. Zkrátka čím více je teplo, tím více vody včely potřebují. To platí i pro člověka – v horkých letních dnech potřebuje více pít.
Důležité je mít na paměti, že včely medonosné neútočí, pokud nejsou vyprovokovány nebo se necítí ohrožené. Není třeba se tedy obávat aktivních útoků. Žihadlo člověk dostane spíše kvůli tomu, že na včelu šlápne, což se může stát i při chůzi po trávníku, na kterém něco kvete (včetně plevelů). První pomoc spočívá primárně ve vytažení žihadla z rány. Jenže žihadlo se musí vyškrábnout. Pokud jej člověk chytne mezi dva prsty, tak do rány vymáčkne zbytek jedu z jedové žlázy, která zůstala na konci žihadla. Včelí žihadlo v ráně zůstane, protože má zpětné háčky podobně jako hmoždinka [3]. Naopak vosa dokáže žihadlo bez problémů vytáhnout a bodnout vícekrát. Ránu po žihadle intenzivně chladíme, ale pozor, abychom postiženému nepřivodili omrzliny. V případě zhoršené reakce – výrazný otok po žihadle, ztížené nebo zrychlené dýchání, zčervenání kůže po těle, ztráta vědomí – voláme RZP na čísle 155 [4].
Pro Zeptej se vědce odpovídal Jiří.
Zdroje:
[3] https://academic.oup.com/mam/article/28/5/1808/6995586
[4] https://www.resuscitace.cz/files/files/0/yhj6s/gl-2021-summary-final-cz.pdf
