Sport a zima: vy se ptáte, my odpovídáme!

Přestože zima nebo okolní chlad představují pro leckoho nepříjemné prožitky, v žádném případě se z objektivního hlediska nejedná o nepřekročitelnou bariéru, která nám znemožňuje sportování. Vlastně se zimě umíme překvapivě dobře přizpůsobit [1]. Musíme ale počítat s tím, že tělo se v chladném či ledovém sevření chová jinak než v teplotně neutrálních podmínkách (ty jsou pro každého individuální, nicméně obecně pro vytrvalostní běh mluvíme o 10–13 °C [2]).

Kdy už je opravdu zima?

Mínus 15 °C je teplota ještě bezpečná pro závodní běžecké lyžování [3].

Mezinárodní lyžařská federace (FIS) při rozhodování o konání soutěže vždy zvažuje tři faktory: možnosti závodníků správně se obléct a chránit, jak dlouho budou sportovci chladu vystaveni a jaká bude teplota. Pokud teplota klesne pod 20 °C pod nulou, zpravidla soutěž posouvají, aby zajistili atletům bezpečí. Obdobně se chová i Mezinárodní biatlonová unie (IBU). Fotbalová UEFA ruší zápasy při teplotách nižších než mínus 10 °C [4].

Kalorie

Pokud má tělo pocit, že ztrácí hodně tepla a že hrozí podchlazení, snaží se zahřát, což je však energeticky náročné [5]. Teplo si umíme vyrobit, ale stojí nás to část živin [6]. To mimo jiné podporuje i studie ukazující, že „zimní“ sportovci mají po výkonu větší hlad a více toho snědí než ti, kteří trénují v teple [7].

Vyšší kalorické požadavky těla zase takový problém nejsou, pokud se se zvýšenou kalorickou spotřebou při tréninku či v závodě počítá a přizpůsobí se tomu jídlo.

Dýchání

Kyslík se z plic do svalů dostává v zimě hůř [8] a prochladlé svaly ho neumí tak efektivně využít [9]. To vede i ke změnám v metabolismu – sportovec je v zimě trochu více závislý na cukrech, což může vést i k vyšší tvorbě laktátu, jenž bývá zmiňován v souvislosti se zakyselením organismu, a taky k výraznějším energetickým propadům [10, 11]. To se projeví i na výkonu, kdy musí svaly víc zabírat, i když při tom nevyvinou takovou sílu jako v létě [12].

Ledový vzduch je relativně suchý, nicméně ani v třeskutých mrazech by nemělo dojít k popálení dýchacích cest [13]. To ovšem neznamená, že chlad naše dýchání neovlivňuje. Běh na lyžích ve velmi chladném vzduchu může způsobit zúžení průdušek a stažení svalů ve stěnách průdušek. Je to nezřídka pozorované u elitních běžců na lyžích [14]. To může vysvětlit i vaše příznaky. Z běžné populace tím častěji trpí astmatici. Tato skupina lidí by si měla dávat při sportování v zimě větší pozor.

Nízká teplota je vhodné prostředí pro intenzivní množení rhinovirů v dutině nosní a nosohltanu [15], což při dostatečně dlouhém pobytu venku a nakřáplé imunitě může způsobit lehkou virózu (nachlazení).

Zranění

Je pravda, že v zimě jsou častější zranění. Asi každý jsme se setkali s nataženým svalem po nedostatečné rozcvičce – i to může být mimo omrzliny a pády součástí zimního tréninku. V zimě platí, že bychom měli věnovat dost času zahřátí těla na provozní teplotu [16], měli bychom se vhodně oblékat a pokusit se získat vlastní praxí přehled o tom, co našemu tělu svědčí a co nikoliv.

Zvláště opatrní by v zimním období měli být krom již zmíněných astmatiků i kardiaci. Při náhlém přechodu do zimy dojde k prudkému zúžení cév, což při rozvádění krve způsobí větší namáhání srdce (konkrétně jde o tlakově-objemové přetížení srdce, které vede k nedostatečnému prokrvení srdečního svalu a následnému infarktu) [17].

Z lyží do sauny

Co se týče vaší poslední podotázky o saunování, musím říct, že je vědecky těžko uchopitelná a měla byste se zeptat spíše zdatného pneumologa (plicaře). Našel jsem nicméně vědeckou práci, která na osmi elitních běžkařích ukazuje, že při dvouhodinovém tréninku venku dochází v plicích, avšak ne v horních cestách dýchacích, ke zvýšení některých zánětlivých ukazatelů. Jedná se o slabý, sotva postřehnutelný zánět, který by nikdo neřešil, kdyby se na to vědci nezaměřili [18]. Ptejte se nyní spíše sama sebe, jestli je správné jít po běhu v třeskutých mrazech dýchat horký vzduch do sauny, když víte, že jste předchozím tréninkem dala plicím trochu „zahulit“.

P. S. Plně vás chápu a dělám to úplně stejně, nicméně vždy je třeba přizpůsobit tempo běhu (na lyžích) povětrnostním podmínkám. Je to vlastně stejné, jako když řídíte auto, jen si musíte ty varovné značky představovat uvnitř své hlavy sama.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Aleš