Jak moc je med z jedovatých rostlin jedovatý?

Včely a další hmyzí opylovači se více než o samotný pyl zpravidla zajímají o sladký nektar. Pro včelaře je tak vhodné řešit nejen jedovatost samotného pylu, ale mnohem více jedovatost nektaru. O jedovatosti nektaru především s ohledem na opylovače se z rostlin mírného pásu hodně uvažovalo například u lípy stříbrné (Tilia tomentosa), ale poslední výzkumy tomu nenasvědčují [1].

Ale zpět k vašemu dotazu. Pojďme se teď zamyslet, jak je jedovatý samotný pyl dané rostliny. Začněme u tisu červeného (Taxus baccata), na který se ptáte. Je obecně známo, že většina orgánů tisu (vyjma dužnatého míšku) je jedovatá, protože obsahuje celou řadu alkaloidů, z nichž jeden (paclitaxel) našel dokonce medicínské využití při léčbě rakoviny. Pyl tisu taktéž obsahuje jistá velmi nízká množství zmiňovaných jedovatých látek [2], avšak jejich obsah je natolik nízký, že při vdechnutí pylu otrava nehrozí. Pokud přesto trpí člověk po vdechnutí pylu tisu potížemi, jedná se spíše o alergickou reakci než o otravu obsaženými jedovatými látkami [2]. Pyl tisu se pohybuje vzduchem, protože se jedná o větrosnubnou rostlinu, která nevyužívá k opylení hmyzí opylovače, ale vítr. Z pohledu člověka je tak pravděpodobnější vdechnutí pylu tisu než jeho konzumace v medu, protože do medu se pyl tisu téměř jistě nedostane. (O jedovatosti tisu jsme psali již dříve, viz odkaz v sekci Další čtení.)

Obecně i u některých dalších druhů rostlin byly v pylu objeveny různé jedovaté sloučeniny [3], které mohou být jedovaté jak pro člověka, tak pro opylovače. Existuje několik hypotéz, proč je vlastně pyl jedovatý [4]. Ta nejjednodušší vychází z toho, že produkuje-li rostlina jedy v jiných orgánech, nedokáže „vypnout“ jejich tvorbu v pylu a ten zůstává jedovatý také. Pokročilejší hypotézy počítají s tím, že jedovaté látky brání tomu, aby byla pylová zrna požírána živočichy nebo napadána mikroorganismy. Tudíž se někdy stává, že jsou v pylu obsažené látky někdy škodlivější pro opylovače, jindy naopak pro člověka. Je-li v okolí dostatek vhodnějších nejedovatých druhů rostlin, včely upřednostňují je [3]. Přesto se především při nedostatku květů vhodnějších druhů rostlin mohou jedy z nektaru a pylu dostat až do medu [5]. Vždy bude záležet na množství takových látek ve výsledném produktu, tedy medu [6]. V České republice by smrtelné nebezpečí při konzumaci medu hrozit nemělo, avšak požití medu s vyšším obsahem jedovatých látek může způsobit nevolnosti nebo zvracení. Především v Turecku a v Nepálu byly popsány i závažnější otravy medem [7]. Potíže po požití včelího medu tureckého původu, který je nazýván „mad honey“, způsobují především grayanotoxiny, které se do něj dostávají hlavně z nektaru pěnišníků neboli rododendronů (Rhododendron sp.). Ačkoli je většina druhů pěnišníků neškodných, pět druhů tvoří silně jedovatý nektar [8].

V souvislosti s možností obsahu jedů v pylu bude do budoucna vhodné uvažovat o častějším testování vzorků medu na jejich přítomnost [6], ačkoliv dnes se žádné komplexní testování výsledného medu neprovádí, ani není povinně vyžadováno.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Honza