Ano, dvěma méně inteligentním lidem se může narodit mimořádně nadané dítě, ale statisticky je to málo pravděpodobné.

Inteligence je vysoce dědičná, stejně jako schopnosti učit se, přemýšlet nad věcmi a řešit problémy. Avšak genetika není jediným faktorem ovlivňujícím inteligenci jedince. Velkou roli hraje také okolní prostředí.

Genetika a dědičnost

Inteligence patří mezi tzv. polygenní znaky, což znamená, že je ovlivněna mnoha geny naráz (klidně až tisíci). Každý jednotlivý gen má tak jen malý vliv na celkové IQ (jeden ze způsobů, jak inteligenci měřit), tudíž nezáleží na jednom konkrétním genu, ale na celkovém balíčku [1]. Naše genová výbava zjednodušeně závisí na kombinaci toho, co zdědíme od matky a od otce. Během tvorby pohlavních buněk (otce či matky) se navíc několika procesy „promíchávají“ vlohy, které oni sami zdědili od svých rodičů. V tom, jakou konkrétní sestavu najdeme u konkrétního člověka (jak se v něm „namixují“ geny od všech čtyř prarodičů), hraje velkou roli náhoda [2].

Může se tedy stát, že je dítě na úrovni genů do života „inteligenčně lépe vybaveno“ než rodiče, jelikož došlo k lepší kombinaci, ale pravděpodobně nebude rozdíl nějak zásadní.

Epigenetika

Pod epigenetikou si můžeme představit změny na úrovni genetické informace, jak se naše geny „zapínají“ a „vypínají“, aniž by se však přitom měnila samotná DNA. Jde o drobné chemické značky, které pomáhají zabalit DNA v jádře buňky a tím určovat, jak moc se určité části DNA využívají. Tyto značky tak mohou umlčovat, anebo naopak aktivovat různé úseky DNA [3]. Značky však nemusíme nutně zdědit od rodičů – mohou vznikat klidně až během života vlivem prostředí, třeba kvůli stresu, špatné stravě nebo působení škodlivých látek [4].

Vlivy prostředí

Kromě genetiky má na inteligenci jedince velký vliv také okolní prostředí. To můžeme rozdělit na prostředí sdílené, tedy vlivy, které činí členy rodiny podobnějšími (např. způsob výchovy), a nesdílené, které naopak členy rodiny odlišuje (navštěvují jiné školy, kroužky atd.) [5]. Určitě známe případy, kdy rodiče neměli přístup ke kvalitnímu vzdělání a nepodívali se dál než za hranice malé vesničky, ale jejich děti dostanou příležitost studovat na kvalitní škole, cestovat a rozšiřovat své obzory. Pak se může zdát, že je potomek výrazně chytřejší než jeho rodiče, jelikož měl lepší startovací čáru. S genetickou výbavou to však nemá nic společného.

Velký význam má také výživa, především v raných fázích života, kdy je důležitý dostatek vitaminů a nutrientů pro správný vývoj kognitivního a nervového systému. Analýza z roku 2021 [6] ukazuje, že děti s podvýživou mají mimo jiné horší výsledky v inteligenčních testech a testech krátkodobé paměti. Zahrnuto bylo 12 studií o celkovém počtu 7607 dětí ve věku 1–12 let.

Jak důležitou roli hraje prostředí, ve kterém žijeme, ukazuje například švédská studie z roku 2015 [7]. Její autoři porovnávali velké množství sourozeneckých dvojic, kdy je jeden ze sourozenců adoptován a druhý vychováván biologickými rodiči. Bylo prokázáno, že adopce do lepších socioekonomických podmínek je spojena s vyšším IQ ve věku 18 let.

Zajímavé je, že čím starší jsme, tím mají naše geny na inteligenci větší vliv. V raném dětství mají genetické faktory vliv na naše IQ méně než z poloviny a větší roli hraje především sdílené prostředí. S přibývajícím věkem se genetické vlivy stávají významnějšími a v dospělosti vysvětluje genetika okolo 60–80 % rozdílů v inteligenci jedinců. Sdílené prostředí již tak významnou roli nehraje [5].

Závěr

Inteligence je tedy ovlivněna hned několika výraznými faktory a rozhodně neplatí, že dítě bude jen tak inteligentní, jako se zdají být jeho rodiče. Přece jenom někteří nobelisté také nutně nepocházeli z „geniálních“ rodin. Například Har Gobind Khorana získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství (1968), přestože pocházel z velmi chudé indické rodiny. Jeho otec měl pouze základní vzdělání a matka pravděpodobně neměla žádné formální vzdělání, což bylo v té době pro venkovské ženy v Indii typické. Mohlo by se tedy jevit, že geniální syn se narodil méně inteligentním rodičům. Míra dosaženého vzdělání však nutně nevypovídá o inteligenci, klíčová je i příležitost studovat, jak už bylo zmíněno výše. Jakou roli zde hrály geny se už tedy asi nedozvíme.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Markéta