Jakou stravou lze zlepšit stav jater?

Biologicky aktivní sloučeniny, které nějakým způsobem chrání játra, nazýváme hepatoprotektiva nebo hepatoprotektivní látky. V textu budu kvůli pestrosti jazyka používat všechny tyto možnosti, abych se neomezoval jen na českou variantu „látky chránící játra“.

Co dělají játra?

Játra se starají nejen o odbourávání a vylučování potenciálně nebezpečných cizorodých chemikálií, ale i o běžnou přeměnu sloučenin, které jsou tělu vlastní. Odstraňují z těla látky vznikající přeměnou živin z přijímané potravy (metabolismem), podílí se na využití tuků, bílkovin i sacharidů ze stravy, vytvářejí např. žlučové kyseliny potřebné pro trávení tučných jídel nebo vyrábí či upravují některé vitamíny, aby v těle fungovaly, jak mají [1]. Játra mají i zásobní funkci – v játrech je např. velké množství glykogenu neboli zásobní glukózy, po které naše tělo sáhne v momentu hladovění. Je tedy nanejvýš důležité předcházet poškození nebo jinému oslabení jater; především v kontextu českých zvyků je téma ochrany jater celkem ožehavé.

Hepatoprotektiva jsou buď přírodní, nebo syntetická, též jsou buď volně dostupná, nebo na předpis. Pokusím se zde pracovat hlavně s variantou, kdy chce člověk ochránit svá játra skrze lepší životosprávu, nikoliv užíváním tablet, a přizpůsobím odpověď pohybovým doporučením a dostupnosti běžné stravy.

Preventivní podávání hepatoprotektiv není pro zdravou populaci nezbytné. Řada těchto látek je obsažena např. v ovoci, zelenině, jedlých řasách či houbách. Obecným doporučením by mělo tedy být: snažit se jíst co nejpestřeji [2].

Tuková nemoc jater

V současné západně orientované společnosti se za největší problém považuje tzv. tuková nemoc jater, která je spojena obvykle s poruchami látkové přeměny a zvýšenou konzumací alkoholu. Pacienti s touto nemocí mají zkrátka tučná játra, což může vést k rozvoji zánětu a poškození jaterních buněk. Bez režimových opatření může u těchto pacientů dojít k cirhóze (laicky tzv. tvrdnutí jater), nebo dokonce k rozvoji rakoviny. Tuková nemoc jater je obvykle spojena s nestřídmým životním stylem a obezitou. Jsou však známy i případy hubených lidí s tučnými játry, kde může hrát roli genetika. V dnešní populaci se tato nemoc týká 17–46 % lidí [3].

Dosud nejvýznamnější a nejúčinnější terapeutickou metodou pro ochranu či zlepšení stavu jater je celková změna životního stylu. Zahrnuje tři základní kroky:

dietní opatření;
zvýšenou fyzickou aktivitu;
celkovou změnu přístupu k životu.

Mezi dosud nejlépe hodnocené diety patří v kontextu ochrany jater středomořská dieta, která obsahuje málo průmyslově zpracované potraviny, zdravé tuky, dostatek ovoce, zeleniny i vlákniny [4, 5]. Měli bychom si uvědomit, že již prostý nárůst fyzické aktivity bez poklesu váhy vede k redukci tuku v játrech o 20–30 %. Za dostatečnou míru fyzické aktivity bývá považováno cca 200–300 minut týdně, přičemž až tolik nezáleží na tom, zda se jedná o aerobní (např. běh, tanec, turistika či plavání) či anaerobní (různé formy posilování, intervalové tréninky, práce na zahradě) sporty. Obecně lepší z hlediska ochrany srdce a hubnutí jsou aerobní (vytrvalostní) aktivity. Též víme, že tři a více hodin sezení během dne je spojeno s vyšší úmrtností, proto je nanejvýš důležité při sedavém zaměstnání zařazovat co nejvíce aktivních přestávek [6–10].

Foie gras, alkohol, káva a bodláky

Dovolím si zde malou odbočku. Všichni jistě známe francouzskou delikatesu foie gras připravovanou ze ztučnělých jater kachen či hus. Podle některých pramenů dříve Francouzi přivazovali nebo dokonce přitloukali ptáky za křídla, aby je znehybnili a mohli je vykrmovat. Tím zajistili, že měli po vykrmení dostatečně tučná játra. Člověk, který jí kalorická a nezdravá jídla a málo se hýbe, činí se svými játry totéž co Francouzi s játry těchto vodních ptáků.

Za nadměrné množství alkoholu se považuje více než 140 g ethanolu týdně u žen a 210 g týdně u mužů, přičemž u pacientů s jaterními problémy (ideálně nejen u nich!) by se alkohol měl vyloučit úplně [11]. Jen pro představu: jednotka alkoholu, tedy 2 dl vína, jedenáctistupňové půllitrové pivo nebo velký panák „tvrdého“ obsahuje cca 20 g ethanolu. Pokud tedy žena nebo muž vypijí za týden každý dvě láhve vína a muž si k tomu dá ještě tři piva, zadělávají si tím oba na závažné jaterní problémy v budoucnu.

Pokud bychom se měli zaměřit na nějaké konkrétní látky v potravinách či specifické výrobky, pak si jednoznačnou pozornost zaslouží káva. Tři šálky denně prokazatelně chrání játra [12]. O biologických účincích kávy jsem se detailně rozepsal v odpovědi na dotaz 605.

K dalším často skloňovaným přípravkům patří čaje či výtažky z bodláku ostropestřece mariánského. Ten už za komunismu nechávali zemědělci růst v kravských ohradách, aby kravám, uždibujícím rostlinu, zajistili prevenci. Problém v účinnosti u tohoto bodláku může spočívat v dostupnosti biologicky aktivních látek po požití. Komerčně jsou dostupné ve formě čaje i tablet. S ohledem na rozpustnost řady látek ostropestřece se za lepší považují spíše tablety než čajové výluhy [13].

Další velmi oblíbenou skupinou látek jsou flavonoidy, což jsou poměrně složité sloučeniny obsažené v grepech, malinách, ostružinách, borůvkách, červeném víně, ale i v dalších potravinách. Jsou to silné antioxidanty a látky snižující zánět [14]. Dalšími sloučeninami chránícími játra mohou být polysacharid beta-glukan z hub, kvasinek či řas nebo extrakty z jedlých sinic, např. zeleno-modré spiruliny [15].

Pestrá strava a doplňky stravy

Nemá cenu zde vypisovat detailní výčet hepatoprotektivních látek ani látek léčivých, protože řada z nich je teprve předmětem výzkumu nebo není ani objevená. Z tohoto důvodu je nanejvýš prospěšná co nejvíc pestrá dieta. Ona totiž přednostní konzumace potravin s prokazatelně účinnou ochrannou látkou může být dvojsečná. Na jedné straně můžete játrům udělat dobře, na straně druhé však v těchto potravinách naleznete i řadu dalších látek, které při nadbytku mohou ovlivnit zase jinou orgánovou soustavu. Mimoto si tím nezajistíte onu stravovací různorodost, pokud budete jíst stále dokola jen třeba sladké červené hroznové víno.

Užívat pouze izolovanou účinnou látku, kterou si koupíte v lékárně třeba v tabletách, sice lze, ale zde je třeba myslet i na vliv celého ovoce, zeleniny či rostliny. V čerstvých plodech bude mimo onu účinnou látku i nepřeberné množství dalších biologicky aktivních sloučenin, jež mohou nějakým způsobem měnit kýžený hepatoprotektivní efekt nebo i jinak přispívat k vašemu zdraví. Když to přeženu, tak je to podobné, jako kdybyste si řekli, že vám na mase chutná nejvíc slaná chuť, a rozhodli se jíst jen sůl. Možná tedy, že izolace silibininu z ostropestřece nemusí mít zdaleka takový efekt, jako kdybyste snědli celou rostlinu v nějakém salátu. Abychom ale jen nekritizovali farmaceutické výrobky, měli bychom uznat, že ty mnohdy obsahují požadovanou aktivní látku ve velkém množství, na rozdíl od některých rostlin, z nichž se získává.

Opatření pro nemocné i pro zdravé

Za nejdůležitější přesto považujme dříve zmíněná režimová opatření, která nejsou důležitá jen pro nemocné pacienty, ale i pro zdravé lidi jako prevence. Ta sestávají z pestré, zdravé stravy, dostatku pohybu, snížení příjmu alkoholu a omezení či naprostého ukončení kouření. Měli bychom se vyvarovat vysoce průmyslově zpracovaných potravin, jako jsou párky, klobásy nebo sekaná, které obsahují hodně tuku a zvyšují cholesterol, také jednoduchých cukrů a sladkostí, které souvisejí s tloustnutím nejen jedlíků, ale i jaterních buněk, a rovněž bychom měli omezit nadměrnou konzumaci bílkovin, které jsou pro nás sice velmi důležité, ale naše tělo je musí při nadbytečném příjmu celkem složitě odbourávat právě v játrech.

Problematika bílkovin je velmi složitá, ale možná bych zde v tomto kontextu mohl doporučit odpověď na dotaz 718, na který jsme minulý rok odpovídali s Adamem Obrem. Se zdravými játry úzce souvisí i množství cholesterolu a triacylglycerolu (zastarale triglyceridů) v krvi. Proto se zavedením zmíněných preventivních kroků dojde i ke snížení samotného cholesterolu (což je druhá část otázky).

Léčba jater tedy nevyžaduje jen medikamenty, ale využívá především aktivní součinnost pacienta. Součástí léčby by vždy mělo být dodržování lékařem stanovených opatření. Ta by měla obvykle zahrnovat celkovou změnu životního stylu, což má tu výhodu, že si pacient při správném přístupu k volnočasovým aktivitám a životosprávě dost pomůže sám.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Aleš