Je nádobí z tisového dřeva zdraví škodlivé?

Tis červený (Taxus baccata) je vskutku prudce jedovatá rostlina. S výjimkou masitého červeného obalu semena jsou jedovaté všechny její části – tedy kořen, stonek, list a semeno [1]. Obsahují pestrou směs jedovatých sloučenin, z nichž nejvýznamnější jsou taxinové alkaloidy – hlavně taxin A a taxin B [2, 3]. Tyto látky působí kardiotoxicky – nepříznivě ovlivňují srdeční soustavu, což vede až k zástavě srdce a dechu [3].

Nejjedovatější částí rostliny jsou semeno a list. Co se týče dřeva, existují prastaré antické popisy smrtelných otrav člověka [4], ale v současnější literatuře lze nalézt pouze záznamy o vyrážce vzniklé při kontaktu s čerstvým dřevem a reakci na vdechnutí tisových pilin [5, 6].

Tisové dřevo a potraviny

Výzkumníci z Královské botanické zahrady v Kew ve Velké Británii se snažili objasnit, jak je to s jedovatostí tisového dřeva. Jedovatý taxin B ve dřevě nezjistili. Našli řadu chemicky příbuzných látek souhrnně nazvaných taxoidy, jejichž toxicita vůči člověku nebyla popsána. Tyto látky byli schopni získat i z velmi starého dřeva (50 a více let).

Dále se pokusili zjistit, zda lze tyto sloučeniny vylouhovat pomocí nápojů a potravin – vína, kávy, sýru – a nasimulovat tak situaci, kdy je dřevo používáno jako nádobí. Ve všech potravinových vzorcích, které přišly do styku s tisem, autoři taxoidy nalezli, nejvíce ve víně.

Zde je potřeba zdůraznit, že u těchto látek není známo, jaké množství je potřeba pro otravu člověka, a tedy nelze posoudit, zda by požití potravin vystavených styku s tisovým dřevem opravdu způsobilo potíže. Závěrem autoři doporučují hrát na jistotu a tisové výrobky jako nádobí raději nepoužívat [7].

Tisové dřevo ve středověkém Polsku

V roce 2023 vyšla archeologická práce zabývající se využíváním tisového dřeva pro výrobu nástrojů ve středověkém Polsku a toxicitou tisového dřeva [8]. Je zajímavé, že z celkem 40 druhů stromů vyskytujících se dobově v této oblasti byl právě tis pátým nejpoužívanějším stromem pro výrobu předmětů.

Velká část nalezených nástrojů byly předměty, které nutně musely přicházet do pravidelného styku s lidskou pokožkou, sliznicemi a připravovaným jídlem – jehly, střenky nožů, lžíce, misky, náustky hudebních nástrojů atp. Z pramenů také vyplývá, že nádoby a nástroje z tisu představovaly zajímavý obchodní artikl a byly ceněny.

Výsledky archeologického rozboru následně vědci podpořili chemickou analýzou dřeva tisu. V tomto případě byly zkoumány ještě zelené větve o stáří jednoho roku, starší větve a jádrové dřevo. Sledovány byly sloučeniny taxin B a isotaxin B. Byly zjištěny ve vzorcích z jednoletých větví, ale ve starších větvích a v jádrovém dřevě už přítomny nebyly, a tedy by podle výzkumníků neměly působit prudce toxicky.

Něco na otravách popsaných v minulosti nesedí

Závěrem studie autoři archeologická zjištění vykládají jako důkaz o bezpečnosti tisového dřeva a argumentují tím, že by ho lidé tak hojně nepoužívali pro výrobu nástrojů, pokud by způsobovalo patrné obtíže. Tomuto jejich úsudku nahrává i fakt, že by jádrové dřevo podle jimi provedených chemických rozborů nemělo obsahovat jedovaté látky.

V minulosti zaznamenané otravy způsobené požitím potravin uskladněných či podávaných v nádobách z tisu jsou podle názoru autorů této práce spíš přehnané či nepřesné. Spekulují např. o tom, že do údajně smrtícího vína podávaného v tisovém poháru musel být přidán i odvar z tisového jehličí, skutečnost, kterou se asi nikdo veřejně nepochlubí, a svést otravu na tisový pohár je pak nasnadě [8].

Pro Zeptej se vědce odpovídala Bára