Jsou v ovoci a zelenině mikroplasty?

Dobrý den, děkujeme za otázku. Množství mikroplastů, které lidstvo vyprodukovalo a produkuje každý den, je obrovské, proto není divu, že již pronikly do všech složek životního prostředí a díky své malé velikosti dokážou překonat i bariéry organismů a dostat se do nich.

Co jsou mikroplasty?

Mikroplasty jsou částice plastu o velikosti menší než 5 mm (podle definice Programu OSN pro životní prostředí, UNEP). Rozlišujeme primární a sekundární mikroplasty. Ty primární vyrábíme jako malé záměrně a využívají se v různých produktech, jako například kosmetika, zubní pasty apod., nebo se mohou používat při pískování povrchů. Sekundární mikroplasty vznikají v životním prostředí neúmyslně, například oděrem pneumatik nebo působením chemických a fyzikálních vlivů (působení UV záření, nárazy na pobřeží v moři, oděr pískem atd.) na velké kusy plastů, které se potom rozpadají na menší částice, na mikroplasty nebo až na nanoplasty. Velikost částic má potom vliv na jejich škodlivost, kdy menší částice se mohou dostat hlouběji do organismů a díky svému velkému aktivnímu povrchu vykazují i vyšší škodlivost.

Jak se mohou mikroplasty dostat do rostlin?

Jednou z cest, jak se mohou mikroplasty dostat do rostlin, je tzv. atmosférická depozice. Jde o jev, kdy se částice obsažené v atmosféře dostanou k rostlině v kapkách deště či sněhových vločkách nebo se na nich usadí přímo z atmosféry. Zdrojem je zde například oděr pneumatik, mikroplasty uvolněné ze syntetických textilií, částice uvolněné při zpracování a recyklaci plastů atd. Lze předpokládat, že tyto mikroplasty se do rostlin mohou dostat nejen přes kořeny společně s vodou, ale také do nich pronikají skrze póry v listech [1].

Dalším ze zdrojů mikroplastů v rostlinách může být povrchová a podpovrchová voda, která se použije k zálivce nebo prosakuje skrze půdu. Mikroplasty se do vody dostávají například skrze čistírny odpadních vod, kdy primární mikroplasty z kosmetiky, sekundární mikroplasty z praní nebo mikroplasty z jiných zdrojů nemusí být vždy zachyceny v čistírně a dostávají se přímo do vodních toků. V posledních letech se ale čistírny modernizují, a tím pádem je záchyt mikroplastů účinnější. Zůstává tak problém pouze s odpadní vodou, která jde do životního prostředí přímo bez přečištění. Mikroplasty se mohou také dostávat do řek nejen již zmíněnou atmosférickou depozicí, ale i spláchnutím deštěm přímo ze silnice [2].

Nejvýznamnějším zdrojem mikroplastů v půdě, a tím pádem i v rostlinách, je ale přímo zemědělství. Jednou z možných cest je hnojení. Mezi vstupní suroviny pro výrobu kompostu v průmyslových kompostárnách patří komunální bioodpad, který může obsahovat různé plastové pytle, kousky strun do sekaček a jiný umělohmotný odpad, který se při zpracování kompostu rozkládá na menší částice. Proto prosím nedávejte do biopopelnic žádné plasty, a to ideálně ani ty označený jako biodegradovatelné (viz Další čtení).

Jako ideální hnojivo se jeví čistírenský kal, protože je bohatý na živiny. Kvůli možnému výskytu těžkých kovů, hormonů, antibiotik a dalších škodlivých látek jej není možné použít přímo, takže se většinou přimíchává pouze do kompostu, aby zůstala výsledná koncentrace škodlivin pod bezpečnostními limity. Bohužel se v něm nachází velké množství mikroplastů, které se v něm zachytí v čistírně, proto může být výrazným zdrojem mikroplastů v půdě.

Samotné používání plastů v zemědělství je dalším původcem mikroplastů, proto se někdy tato problematika označuje jako „plasticulture“, což vzniklo spojením anglických slov „plastics“ a „agriculture“ (plasty a zemědělství). Nejdiskutovanější jsou v současné době mulčovací folie sloužící k ochraně proti plevelu, které by se po použití měly z polí odstranit, ale mnohdy jsou zaorávány do půdy. V zemědělství se používá i spousta jiných plastových výrobků, jako jsou například různé úchyty rostlin, tyčky nebo zavlažovací technika, při jejichž používání může dojít k otěru, a tím k uvolnění mikroplastů do půdy. Plasty se také začínají používat jako nosiče pesticidů (pesticid je navázán na mikroplast, ze kterého se postupně uvolňuje, a tím omezuje průnik pesticidů do spodních vod) nebo nosiče hnojiv s postupným uvolňováním [3, 4].

Zmínku si zaslouží i obalový materiál, do kterého se balí ovoce a zelenina v obchodech. Při oděru a mačkání různých sáčků se mohou uvolnit mikroplasty, které se pak mohou zachytit na potravinách, tedy i ovoci i zelenině. Tato problematika není ještě prostudována, vypadá to ovšem, že tato cesta nebude významným zdrojem znečištění v porovnání s ostatními a ulpělých mikroplastů je možné se zbavit opláchnutím potravin před konzumací [5].

Mikroplasty v ovoci a zelenině

Jak již bylo zmíněno, mikroplasty se do rostlin mohou dostat skrze kořeny nebo listy, proto je omezujícím faktorem pro jejich vstup a pohyb v rostlině jejich velikost. Velké částice se do rostliny nedostanou vůbec a pouze obalí její kořeny, takže je možné předpokládat jejich výskyt na slupce kořenové zeleniny [6]. Menší částice se pak dostanou dovnitř rostliny skrze kořeny, listy nebo při klíčení. Čím menší částice jsou, tím hlouběji do rostliny se dostanou [7]. Přestože menší částice vykazují nejvyšší škodlivost, tato problematika není v současné době prozkoumaná. První studie naznačují, že se v ovoci vyskytuje vyšší množství mikroplastů než v zelenině. Konkrétně se ve studii porovnávaly jablka, hrušky, brokolice, salát, mrkev a brambory. Nejhůře dopadla jablka a nejlépe salát [8].

Závěr

Je mnoho cest, kterými se mohou mikroplasty dostat do rostlin. Proto není divu, že je možné nalézt mikroplasty v ovoci i zelenině. Rostliny samy omezují, a tím pádem i filtrují množství, a především velikost částic, které se dostanou do jejich plodů. Přesto nejsou tyto potraviny významný zdrojem mikroplastů v těle – například pitím balené vody pozřeme řádově více mikroplastů než konzumací ovoce a zeleniny a pozitivní vliv těchto potravin výrazně převyšuje možná rizika. Na mikroplasty reaguje imunitní systém, takže mohou být zodpovědné za alergie, potravinové intolerance a záněty. Více se o tom dozvíte v Dotazu 1198 (viz sekce Další čtení). Pěstování vlastních plodin na zahrádce představuje vynikající způsob, jak docílit menšího množství mikroplastů v plodech, když budete používat správně a s mírou plastové zemědělské produkty a hnojit bezpečnými hnojivy. I když nepoužíváte kompost z místní kompostárny, nedávejte do popelnice na bioodpad žádné plasty, a to ani ty označené jako biodegradabilní. Snížíte množství mikroplastů v půdě ostatních občanů a farmářů, kteří tento kompost využijí.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Kuba