Proč každý člověk vnímá teplo a chlad jinak?

Běžné kolísání teploty

Běžná klidová teplota těla člověka je nejčastěji mezi 35,7 a 37,3 °C, ale výjimečně se můžeme setkat i s hodnotami mimo tento rozsah. Tělesná teplota se mění během dne: nejnižší je nad ránem, nejvyšší v podvečer.

U žen kolísá teplota v rámci menstruačního cyklu: ve folikulární fázi (tj. od menstruace po ovulaci) je v průměru o 0,5 °C nižší než během luteální (postovulační) fáze cyklu. U obou pohlaví se tělesná teplota mění i během roku (v letním období je nejnižší, v zimě nejvyšší) a také s věkem (ve stáří klesá).

Část rozdílů v tělesné teplotě mezi jedinci tak může být dána rozdíly ve věku, pohlaví, chronotypu (tzv. sovy a skřivani mohou být ve stejný čas v odlišné fázi svého denního cyklu a mít tak odlišnou tělesnou teplotu) či klimatu, v němž dotyční strávili poslední týdny či měsíce (teplota se může lišit např. u jedince, který se čerstvě vrátil z opačné polokoule nebo jiného klimatického pásu). Rozdíl ovlivňuje v případě žen i to, v jaké fázi menstruačního cyklu se právě nacházejí.

Silný vliv na tělesnou teplotu má aktivita imunitního systému, jež např. v reakci na infekci tělesnou teplotu zvyšuje. Zvýšení teploty těla způsobuje také rakovina, jednak skrze imunitní reakci, jednak zvýšenými metabolickými požadavky rakovinných buněk.

Tělesná teplota je dále silně závislá na hladině hormonů štítné žlázy (především tyroxinu). Nízké hladiny tyroxinu vedou k nižší výrobě tělesného tepla a nižší tělesné teplotě, zatímco vyšší hladiny tyroxinu zvyšují výrobu tepla a v důsledku i tělesnou teplotu. Nízká tělesná teplota tak může souviset i se zdravotním stavem a hladinami hormonů [1].

Menší jedinci horko snášejí lépe, zimu hůře

Vnímání teploty je z velké míry ovlivněno poměrem mezi schopností jedince tělesné teplo vyrábět a ztrácet. Menší jedinci mají relativně větší povrch těla (kterým teplo ztrácíme) oproti tělesné hmotě (jež teplo vyrábí), a jsou proto lépe předurčeni udržet si tepelný komfort v horku. Naopak v chladném prostředí je pro menší jedince náročnější udržet tělesné teplo (unikající relativně velkým povrchem) a tepelnou pohodu. Reakce na chlad se u menších jedinců ve výsledku spouští dříve. Dříve dojde k omezení krevního toku do tělesných výběžků – projevem jsou studené ruce a nohy, a dříve se zvýší i výroba tepla svalovým třesem.

Krom velikosti těla má na tepelnou pohodu vliv i složení těla. Svaly jsou metabolicky náročná tkáň, která i v klidu vyrábí teplo. Jedinci s větším množstvím svalové hmoty jsou proto schopni vyrobit více tepla a v důsledku lépe snáší chlad. Lepší vyrovnání se s chladem je spojené i s množstvím podkožního tuku, který funguje jako izolant snižující ztráty tepla.

Rozdíly ve vnímání teploty (včetně rozdílů mezi pohlavími) jsou tak z velké míry dány právě rozdíly ve velikosti a složení těla [2].

Roli ve vnímání teploty hraje i vystavování se chladu a horku. Otužování zvyšuje naši schopnost vyrábět teplo specializovanou tukovou tkání (hnědý a béžový tuk) [3] a omezuje i projevy studených rukou a nohou [4]. Jedno- až dvoutýdenní vystavování se horku (a do určité míry i fyzická aktivita) zlepšuje naši schopnost odvádět teplo pocením, a tím vede ke zlepšení teplotní pohody v horkém prostředí [5].

Někdy za to může štítná žláza

V určitých případech spolu mohou klidová tělesná teplota a vnímání vnější teploty souviset, což je dobře patrné při poruchách štítné žlázy. Jednou z těchto poruch je chronický zánět štítné žlázy, tzv. Hashimotova nemoc, při níž imunitní systém napadá vlastní buňky štítné žlázy a narušuje schopnost vyrábět hormony. Jedinci trpící Hashimotovou nemocí (cca 5 % populace, především ženy) vyrábí méně tepla a krom snížené tělesné teploty trpí i neustálým pocitem chladu [6]. Naopak nadměrná funkce štítné žlázy (tzv. Gravesova–Basedowova nemoc), jež také postihuje převážně ženy, vede ke zvýšení výroby tepla, a tím i tělesné teploty, a k pocitu horka doprovázeného zvýšeným pocením [7]. Tyto vztahy však neodpovídají kombinaci projevů v tazatelově dotazu. Nízká klidová tělesná teplota a citlivost na horko tak spolu spíše nesouvisí.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Martin