Proč se balí zelenina do plastových obalů?

Dobrý den, děkujeme za otázku. Množství vytvořeného plastového odpadu neustále vzrůstá, a tak je určitě dobré zamyslet se nad tím, kde lze použití plastů omezit. U ovoce a zeleniny, které mají svoji vlastní ochranu v podobě slupky, se to přímo nabízí, tak se koukneme na to, jestli tomu tak opravdu je.

Úvod aneb co je ekologické?

V dotazu se ukrývá mnohem hlubší otázka, a to konkrétně: Co to znamená, že je něco ekologické nebo to představuje ekologičtější variantu? Pro hledání odpovědi je potřeba se proklestit džunglí environmentálního marketingu (tzv. greenwashingu), kdy se firmy snaží zaujmout zákazníka zbožím, které je ale ekologické jen na oko [1].

Přestože 71 % povrchu Země pokrývá voda, v 97 % z toho se jedná o oceánskou nebo mořskou vodu. Ze zbývajících tří procent, které tvoří sladká voda, jsou přibližně dvě procenta zachycena v ledovcích na pólech, a tak ke snadnému použití bez odsolování nebo daleké dopravy máme k dispozici pouze 1 % veškeré vody na Zemi, což z ní dělá cennou komoditu. Dává tedy smysl posuzovat ekologičnost produktu dle množství vody, která se spotřebovává na jeho výrobu (anglicky se tento parametr nazývá „water footprint“ neboli vodní stopa).

Pokud se pro toto posouzení rozhodneme, rozlišujeme přímou spotřebu (například voda spotřebovaná na zalévání) a vodu, která je při výrobě znečištěna (například při omývání zeleniny po sklizni). Započítává se nejen voda přímo ve styku s produktem, ale také ostatní spotřeba vody (například voda spotřebovaná na výrobu hnojiva nebo pesticidu). „Water footprint“ se pak počítá jako celkový součet spotřebované vody vztažený na produkt nebo na jeho množství, obvykle v tunách [2].

Při výrobě výrobku a zemědělské produkci také dochází k uvolňování různých znečišťujících látek, tzv. polutantů, jako jsou například škodlivé chemikálie nebo mikroplasty. Proto je možné posoudit ekologičnost výrobku dle množství a škodlivosti polutantů, které se dostanou při produkci do styku s lidmi nebo proniknou do životního prostředí. K tomu se používá tzv. Human and Environmental Risk Assessment (HERA, posouzení rizika pro člověka a životní prostředí). Riziko je zde definováno jako pravděpodobnost škodlivých účinků na lidské zdraví nebo ekosystémy, přičemž škodlivé účinky vyplývají z vystavení se environmentálnímu stresoru. Při výpočtu se nejdříve určí jednotlivé škodlivé látky uvolněné při produkci, dále se posoudí vztah mezi dávkou škodlivin a odezvou organismů na každou uvolněnou látku, odhadne se množství uvolněné chemikálie a odhadne se pravděpodobnost, že se daná chemikálie dostane do kontaktu s určitými organismy nebo vnikne do určitých ekosystémů [3].

Při výrobě zboží také dochází ke spotřebě energie a materiálů. Nejpoužívanější metodou pro porovnání tohoto aspektu je tzv. uhlíková stopa (anglicky „carbon footprint“), kdy se počítá množství skleníkových plynů uvolněných při výrobě, dopravě a likvidaci zboží přepočtené na oxid uhličitý. Přepočet jiných skleníkových plynů na oxid uhličitý se provádí podle jejich schopnosti zesilovat skleníkový efekt. Pro tento parametr je podstatná nejen spotřeba energie, ale i její zdroj, tedy z jakého typu elektrárny energie pochází. Také jsou zde zvýhodněny produkty z lokální výroby, které nevyžadují dálkovou dopravu. Při výrobním procesu je možné také zachycovat oxid uhličitý – když se zachytí veškerý oxid uhličitý uvolněný při výrobě, mluvíme o výrobě uhlíkově neutrální. Dokonce je možné zachytit více oxidu uhličitého, než se při výrobě uvolní, což se nazývá výroba se zápornou uhlíkovou stopou [4].

Vzhledem k tomu, že produkt může výhodně vycházet pouze v některých z výše uvedených parametrů, ale ve zbylých může být výrazně horší (například je energeticky úsporný, ale při výrobě se spotřebuje velké množství vody), je nutné pro porovnání použít metody zohledňující všechny parametry. Nejpoužívanější metodou je tzv. Life Cycle Analysis (LCA, posuzování životního cyklu), kde se posuzují všechny vstupy, výstupy a vliv na životní prostředí, což znamená, že se porovnává množství a původ materiálů, spotřeba energie a vody, uvolňování škodlivých látek a skleníkových plynů a možnost likvidace produktu s ohledem na recyklovatelnost všech částí a obalů [5].

Obalové materiály zeleniny a ovoce

Obecně lze říct, že veškerý obalový materiál použitý na ovoce a zeleninu je použit ke zvýšení prodeje těchto plodin. Jinak by to nebylo ekonomicky výhodné, výroba obalu a samotné balení totiž v každém případě představují náklady navíc. Vyšší lákavost pro zákazníka je dosažena atraktivnějším vzhledem zboží, zjednodušením nákupu (více paprik v jednom balení) nebo prodloužením životnosti plodiny (obal brání mechanickému poškození, osychání nebo celkově zkáze produktu použitím ochranné atmosféry). U opatření, která vedou zákazníka pouze k zakoupení více plodin, je ekologičnost obalu diskutabilní, protože nezaručuje, že ovoce a zelenina neshnije u zákazníka doma, stejně jako by k tomu došlo v regálu supermarketu. Extrémním případem jsou plodiny, které jsou zbaveny slupky a následně je nelze prodat jinak než v ochranném obalu, kde se opravdu jedná o neekologický obal.

Situace je komplikovanější v případě obalů, které prodlužují životnost plodiny [6, 7]. Jde například o plastovou folii na okurkách hadovkách. V tomto případě je nutné porovnat množství plodin, které by bez obalu shnily, celkové množství obalu a energie použité na všechny plodiny a složitější likvidaci plodin v obalu. Z toho vyplývá, že by se pro jasnou odpověď mělo vypracovat LCA. To je ale velmi náročné a bude se lišit u plodin každého zemědělce, u každé sklizně, a také bude hrát důležitou roli vzdálenost, a tudíž i doprava produktu do obchodu. Vzhledem k vysoké ceně LCA a relativně nízké ceně ovoce a zeleniny tuto analýzu řetězce ani zemědělci dělat nebudou, případné výsledky nezávislého výzkumu pak nelze obecně použít pro všechny podobné produkty jinde na světě.

Závěr

V některých případech obal může být ekologickou variantou – i dva dny životnosti navíc mohou vést ke spotřebě plodin místo toho, aby shnily a veškeré vstupy vyšly vniveč. Pro jasnou odpověď, kdy to má ekologický smysl, by ale bylo nutné provést náročné analýzy, které by se nikdy nezaplatily, a proto se neprovádí. Pokud chcete zvýšit šanci, že obal ovoce a zeleniny bude mít příznivý efekt na životní prostředí, preferujte takové produkty, které jsou v obalech snadno recyklovatelných.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Kuba