Proč se smějeme, když náš lechtají?

Pravděpodobně všichni jsme někdy zažili na vlastní kůži lechtání: Nepříjemný pocit, způsobující nekomfort, při kterém se ale z nějakého důvodu nemůžeme přestat smát. Ač by se mohlo zdát, že je lechtání a smích pouze výsadou lidí, můžeme toto podivné chování pozorovat také u velkých primátů [1], malých opic [2] či potkanů [3]. Smích při lechtání představuje fascinující biologickou odpověď, kdy dochází ke složité interakci mezi smyslovými, emocionálními a sociálními procesy v mozku.

Odpověď nervového systému

A co se tedy při lechtání děje na nervové úrovni? Lechtání je vlastně specifická forma dotyku, která aktivuje nervová zakončení v kůži (mechanoreceptory), a to především v citlivých oblastech, jako je podpaží, chodidla, břicho. Tyto nervy poté posílají signál do mozku.

Lechtání překvapivě vysílá signál stejnými vlákny, kterými jsou vysílány signály pro vnímání bolesti [4, 5]. Zároveň dochází také k aktivaci části mozku označované jako amygdala [6]. Amygdala hraje roli v emočních odpovědích a také v detekci hrozeb [7]. Na základě její aktivace při lechtání může docházet ke slabšímu spouštění tzv. reakce „uteč, nebo bojuj“, kdy naše tělo může vnímat lechtání jako hrozbu a snaží se proto utéct nebo ubránit lechtajícímu „nepříteli“ [6, 8]. Evolučně lechtání přispívalo k vyvinutí obranného mechanismu (nejvíce lechtivé oblasti těla jsou zároveň také nejzranitelnějšími oblastmi) [9] či k rozvíjení společenských vazeb a vybírání partnera, protože vyvolává smích a hravost, které posilují důvěru. Zároveň se také jedná o fyzický akt přímé blízkosti, který může vytvářet hravé interakce mezi partnery a prohlubovat citové vazby [3].

Smích jako obranná reakce

Společně s amygdalou dochází k zapojení další části mozku, také zodpovědné za emocionální odpověď, a tou je tzv. přední cingulární kůra v čelním laloku [6, 10]. Právě tato kombinace spouštění reakce „uteč, nebo bojuj“, aktivace vláken vnímání bolesti a aktivace center emocionálních odpovědí pravděpodobně vede k výbuchu smíchu jako takové formy obranné reakce. Zároveň je intenzita smíchu silně ovlivněna vědomím očekávaného lechtání. Pokud očekáváme, že lechtání přijde, výbuch smíchu je silnější [10]. Neplatí ovšem pro situace, kdy chceme lechtat sami sebe, protože sami sebe lechtat nemůžeme.

Dalším možným důvodem smíchu při lechtání může být aktivace části mozku, která je běžně aktivována při smíchu – například když nám připadá něco vtipné [11]. I přes mnohé podobnosti s běžným smíchem je však smích při lechtání velmi unikátní a také akusticky odlišný od běžného smíchu [12].

Smích vyplývající z lechtání není čistě dobrovolným aktem. Je často popisován jako reflexní reakce [3], protože k ní dochází automaticky, bez vědomé kontroly, podobně jako ke kýchání nebo mrkání.

Potkaní smích

Zajímavostí je, že potkani jsou také lechtiví a dokáží se při lechtání „smát“. Ovšem jejich smích nemůže lidské ucho slyšet, protože se pohybuje na úrovni ultrazvuku. Potkaní „smích“ je však možné nahrát pomocí speciálních nahrávacích zařízení [13].

Pro Zeptej se vědce odpovídala Terka