Tato otázka je ve své podstatě spíše filozofická. Podobně bychom se mohli ptát na důvod existence komárů nebo původců rozličných onemocnění (vzpomeňme na virus SARS-CoV-2, původce onemocnění covid-19). 

Je středem všeho dění člověk?

Dotaz vychází z takzvaného antropocentrismu, který může být chápán jako jeden z přístupů ekologické etiky. Termín je složeninou řeckých slov anthrópos, znamenající člověk, a kentron, značící střed. Jedná se tedy o způsob myšlení a nahlížení na svět, kdy je člověk považován za střed všeho dění, a proto také za východisko a měřítko jakéhokoliv hodnocení. Právě k němu se vztahují všechny posuzované hodnoty. 

Člověk může být chápán jako hlavní (a konečný) cíl všeho, což ovlivňuje i hodnocení prostředí, ve kterém žije. Antropocentrismus přisuzuje hodnotu pouze člověku, a všechno v přírodě tak posuzuje na základě vztahu k člověku – tedy jako pro člověka užitečné, nebo naopak škodlivé. 

Křesťanství a mnohá další náboženství jsou ve své podstatě antropocentrická, a proto je i naše euroamerická civilizace, spojená s křesťanstvím a západní filozofií, z velké části myšlenkově formována tímto pohledem. V důsledku toho vnímáme existenci obtěžujících či nebezpečných organismů jako zbytečné příkoří a ptáme se po jejich smyslu. Tato otázka však dává smysl pouze v antropocentrickém pojetí světa, kde je člověk hlavní hodnotou a mírou všech věcí.

Schopnost přežít a rozmnožit se

V přírodě však platí jiná pravidla – živé organismy podléhají evolučním procesům. Přežijí a v čase i prostoru se rozšíří pouze ty organismy, které obstojí v soutěži života – tedy evoluci. Přičemž mírou jejich úspěchu je právě schopnost přežít a rozmnožit se. Tento evoluční úspěch je nezávislý na vztahu organismu k člověku. 

Zjednodušeně bychom mohli říci, že organismy existují, protože mohou – protože jim to evoluce umožnila. Jejich vztah k člověku je z evolučního hlediska většinou nepodstatný. V současné době však může být tento vztah s člověkem naopak velmi významný, protože člověk má schopnost druhy cíleně vyhubit, nebo naopak nebývalým způsobem rozmnožit a rozšířit (např. virus pravých neštovic byl zcela vymýcen, naopak slepice a obilniny byly člověkem záměrně rozšířeny).

Z lidského hlediska je klíště škodlivé

Vrátíme-li se k otázce po smyslu existence klíšťat, je zřejmé, že se jedná o organismy, které jsou z lidského hlediska většinou považovány za škodlivé. Klíšťata nejen sají krev svých hostitelů, ale také přenášejí původce různých onemocnění. Některé druhy navíc mohou způsobovat svými slinami paralýzy, tedy ochrnutí, nebo alergické reakce. 

Nicméně nelze dost dobře klást otázku „k čemu jsou“ nebo „jaký mají účel“, protože jejich jediným „smyslem života“ je přežití a rozmnožování.

Pokud by klíšťata ze světa zmizela, a s nimi i kus přírody a informací v nich uchovaných, s největší pravděpodobností by se nic vážného nestalo. Spolu s klíšťaty by zmizela i řada jimi výhradně přenášených patogenů (z virů například virus klíšťové encefalitidy, z bakterií původce lymské borreliózy a z parazitických prvoků např. psí babesie). 

Klíšťata nejsou významným zdrojem živin pro ostatní organismy 

Onemocnění způsobovaná zmíněnými patogeny sice mohou pomáhat kontrolovat populace klíštěcích hostitelů v přírodě, ale případné narušení této rovnováhy by bylo rychle nahrazeno jinými ekologickými mechanismy. A pravděpodobně bychom tu místo klíšťat měli jiné krevsající přenašeče a jiné patogeny. 

Klíšťata navíc nejsou významným zdrojem živin pro ostatní organismy (snad jen pro ptáky klubáky a několik specializovaných parazitoidních vosiček), a proto by jejich vymizení z hlediska potravních řetězců nebylo zásadní ztrátou (na rozdíl například od komárů, kteří jsou důležitou součástí potravních sítí).

Pro Zeptej se vědce odpovídal Jan

Další čtení prověřené autorem:

Vzhledem k tomu, že se jedná o úvahovou filozofickou odpověď, není třeba žádných odkazů (a pokud, tak jen na heslo antropocentrismus na Wikipedii).