Oxid chloričitý neboli chlordioxid, ClO2, je látka s oxidačními účinky, která se celkem běžně využívá k dezinfekci vody, např. v medicínském prostředí.
Její korozní účinky na ocel jsou nižší než v případě využití chloru. Zvýšení agresivity vůči oceli bylo pozorováno v kyselém prostředí, což ale nebude případ vodovodního potrubí. Působením chlordioxidu dochází k oxidaci železa v oceli až na oxid železitý, ale pozorovaná rychlost koroze u nerezových ocelí byla řádově v tisícinách až desetitisícinách mm za rok. Koroze probíhá rychleji, pokud roztok působí na potrubí s poškozeným povrchem, protože dochází ke zvýšení kontaktu s kovem. Další významné složky oceli, tzn. chrom, nikl a molybden, budou korozi podléhat řádově pomaleji, jednak z důvodu jejich nižšího obsahu v oceli a také díky jejich vyšší korozní odolnosti.
Nalezené produkty mohou být tvořeny oxidy železa a případně v menším množství i oxidy dalších kovů. Doporučoval bych provést analýzu nalezených korozních produktů např. pomocí ICP-OES (optická emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem) a případně, pokud to bude možné, i inspekci vnitřního povrchu trubek.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Zdeněk
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1086/518847
[2] https://doi.org/10.5004/dwt.2019.24010
[3] https://doi.org/10.1108/00035590210452761
[4] https://doi.org/10.1007/s11270-006-2238-5

