Jak se učit efektivně?

Informacemi mozek nezahltíme. Náš nervový systém by brzy dosáhl své kapacity, pokud by si ukládal každou informaci, kterou přijme. Aby tomu zabránil, spoléhá na dva klíčové mechanismy: zjednodušování informací a zapomínání [1], což se nám v určitých životních situacích nehodí. Nové faktické znalosti, které získáme, jsou tedy předurčeny k tomu, aby byly zapomenuty, pokud se je naučíme jen jednou [2].

Vzhledem k rozvoji neurověd je velmi logické uvažovat nad tím, jak nám možnost „zobrazit si fungování mozku“ může pomoci co nejefektivněji se učit. Spojení neurověd a pedagogiky je však na samém počátku. A zdá se, že očekávání, která mohou poznatky z tohoto spojení přinést, jsou častější než samotné výzkumy [3].

Jak funguje paměť

Alespoň malé nahlédnutí, jak mozek nové informace zpracovává: Paměť funguje tak, že si mozek „uloží“ vzpomínky do skupiny speciálních nervových buněk, kterým říkáme engramové buňky. Tyto buňky se během učení změní, aby si dokázaly pamatovat novou informaci. Tyto změny zahrnují zesílení spojení mezi buňkami, což si můžete představit jako lepší „kabely“ mezi nimi, díky kterým si lépe předávají informace.

Jak to probíhá? Když se učíte něco nového, některé neurony (základní stavební jednotky nervového systému) se „zapnou“ a vytvoří specifickou síť, která odpovídá konkrétní vzpomínce. Do této sítě se zapojí jen malý počet neuronů a tvoří tak zmíněné engramové buňky. Ty pak dále přestavují svá spojení (synapse) a aktivují různé molekulární procesy, aby bylo spojení pevnější [4].

Jak se učit

Tedy, jak píšete, nejenže vracet se k již naučenému je „pohodlnější“, protože informace už je uložena, ale zároveň je to nutné, abychom o naučenou informaci později nepřišli. Jsou popsány určité strategie učení, které pomáhají optimalizovat dlouhodobé zapamatování faktických znalostí. Těmi jsou:

Efekt testování: Testování jako aktivní prvek učení je účinnější než opakované studium faktických poznatků. Opakované testování vede k lepšímu dlouhodobému zapamatování než opakované studium.
Aktivní vybavování: Aktivní metody opakování, jako je volné vybavování (vzpomenout si bez nápovědy), jsou výrazně efektivnější než pasivní přehodnocování faktů. I neúspěšné pokusy o získání informací z paměti, které jsou doprovázeny zpětnou vazbou, zlepšují učení.
Rozložené opakování: Opakování učiva v rozložených intervalech (např. po 5 minutách, 30 minutách a 2 hodinách) je efektivnější než opakování v pravidelných intervalech. Plánované časové rozestupy zlepšují dlouhodobé zapamatování a zabraňují zapomínání [2].

Plánované přestávky činí divy

Jedna malá studie porovnávala mezi sebou předem naplánované přestávky během učení s přestávkami, které si nepravidelně určili studenti sami během snahy naučit se něco nového.. Byly porovnány tři skupiny studentů:

jedna s dlouhými systematickými přestávkami (24 minut studia, 6 minut přestávky) – známé jako Pomodoro technika,
druhá s krátkými systematickými přestávkami (12 minut studia, 3 minuty přestávky)
a třetí s nepravidelnými přestávkami.

Výsledky ukázaly, že systematické přestávky vedly k lepší koncentraci, nižší únavě a vyšší motivaci ve srovnání s náhodnými přestávkami. Studenti v systematických podmínkách dokončili úkoly rychleji. Krátké plánované přestávky byly obzvláště účinné a vedly k většímu udržení zájmu a koncentrace studentů, zatímco dlouhé systematické přestávky způsobovaly větší únavu. Stále ale byly lepší než samostatně řízené přestávky.

Je však důležité dodat, že v dané studii se nezkoumalo, jak si studenti informace při samostudiu zapamatovali, ale pouze to, jak se při něm cítili [5]. Navíc nemůžeme tyto výsledky kvůli malému vzorku zobecnit, a proto to budete muset vyzkoušet na vlastní kůži. Pak nám můžete dát vědět, jak to dopadlo.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Pavlína