Ráda bych jednoduše odpověděla jednou větou, ale je to trochu komplikovanější.

Leváctví a praváctví se ve vědě označují jako lateralita. Člověk při pohybu nebo činnostech využívá jednu stranu těla více než druhou. To znamená, že párové orgány, jako jsou ruce, oči nebo nohy, nepracují stejně – jedna strana bývá aktivnější, přesnější nebo lépe přizpůsobená určitému úkonu. Nemělo by se však mluvit o nadřazenosti jednoho orgánu nad druhým, ale spíše o jeho upřednostnění a specializaci pro konkrétní činnosti. Takový orgán se označuje jako vedoucí [1].

Už čtyři týdny po početí

Lateralita má genetický, tedy dědičný základ [2]. Studium toho, které geny jsou v buňkách aktivní, ukázalo, že rozdíly mezi levou a pravou stranou mozku a míchy (tedy centrálního nervového systému) se u člověka objevují už čtyři týdny po početí. To naznačuje, že pravolevá odlišnost je vrozenou a přirozenou součástí vývoje nervového systému.

Ale i když ve výzkumu byla zohledněna řada různých faktorů – genetických vlivů i vlivů prostředí (např. podmínky během těhotenství nebo v raném dětství) – ukázalo se, že žádný z nich, ať už samostatně, nebo v kombinaci, výrazně nevysvětluje, proč někdo upřednostňuje levou nebo pravou ruku. Preference ruky tedy zůstává z velké části nevysvětlená.

Studie na dvojčatech a jejich rodinách ukazují, že přibližně třetina rozdílů mezi levou a pravou stranou mozku (např. v tom, jak fungují nebo jak vypadají určité oblasti) může být zděděna po rodičích. Zbytek je ovlivněn prostředím nebo náhodnými či neznámými faktory při vývoji mozku (což nám o výsledném upřednostnění strany říká stejně velmi málo) [3].

I další faktory prostředí hrají zásadní vliv při utváření výsledné převahy jedné či druhé strany. Může se stát (a stává se to), že se narozený levák/pravák naučí používat vlivem prostředí druhou ruku a začne ji upřednostňovat (příkladem je historické přeučování leváků). I nadále je vývoj laterality aktivním procesem a může se jemně proměňovat v průběhu celého života [1, 4, 5].

Obě ruce „pravé“

Navíc nelze chápat leváctví a praváctví jako jediné dvě možnosti. Mezi těmito dvěma póly nacházíme více mezistupňů – tedy kdy lateralita může být silně vyhraněná (pokud máte snahu dělat něco druhou rukou, jste v tom absolutně nemožní), bez preference pro jednu stranu těla (odborně ambidextrie, tedy dle názvu máte obě ruce „pravé“ neboli stejně šikovné) a něco mezi tím (například používáte rozdílné ruce pro různé činnosti) [1]. Může se navíc stát, že ne všechny párové orgány upřednostňují jednu stranu (například můžete mít zároveň vedoucí levé oko a vedoucí pravou ruku). Tento stav se nazývá zkřížená lateralita [6].

Při použití nejpřísnějších kritérií pro určení preferované ruky tvoří čistě leváci přibližně 10 % populace [7]. U předčasně narozených dětí je přibližně dvojnásobně vyšší pravděpodobnost výskytu používání levé ruky či smíšené laterality u rukou ve srovnání s dětmi narozenými v předpokládaném termínu. Mechanismy, které vedou ke změně laterality u těchto dětí, však i zde zůstávají nejasné [8].

Pro Zeptej se vědce odpovídala Pavlína