Dotaz směřuje na to, zda existuje rozdíl mezi vlivem médií krátce po masové střelbě a vlivem, který se projeví až po delší době. Podle různých přístupů lze mluvit o účincích krátkodobých, které vyvolávají okamžité reakce (zejména v podobě emoce, například strach nebo vztek), a o účincích dlouhodobých, které pomáhají utvářet naše chování.
Perseová a Lambová [1] rozlišují několik typů vlivu médií. Patří sem přímý vliv, kdy informace vyvolá okamžitou reakci, například silný pocit. Dále vliv podmíněný, kdy se obsah přizpůsobuje konkrétnímu člověku, třeba v cílené reklamě. Kumulativní vliv působí dlouhodobě – když je člověk opakovaně vystaven určitým informacím, může je časem začít považovat za vlastní. A nakonec vliv, kdy lidé obsah zpracovávají podle svých zkušeností a znalostí – například politické zprávy si každý vyloží trochu jinak.
To, jak média působí na potenciální pachatele, je ale u každého jiné – záleží na jeho psychice i prostředí, ve kterém žije.
Bezprostřední zpravodajství o masových střelbách je spojováno s vyšším rizikem nápodoby, zatímco připomínání událostí médii v delším časovém odstupu od jejího uskutečnění a informování o soudních procesech má vliv spíše na názory veřejnosti nebo politická rozhodnutí. Zda mají tato dlouhodobá témata vliv i na počet dalších útoků, není zatím dost prozkoumáno. Dlouhodobé sledování konkrétních osob je navíc pro výzkumníky těžké a často se neobejde bez spolupráce rodiny nebo blízkých. To už je spíše oblast psychologie nebo kriminalistiky než samotné mediální práce.
Internet funguje jinak než televize
Je také dobré mít na paměti, že některé způsoby šíření informací – třeba videa na YouTube – fungují jinak než televize nebo noviny. Na sociálních sítích si totiž lidé mohou tvořit vlastní obsah a zaměřit se jen na úzký okruh témat, třeba výhradně na masové vraždy nebo známé zločince.
V Česku je například populární podcast Opravdové zločiny, který se věnuje kriminálním případům. Diváci či posluchači si takový obsah vyhledávají cíleně a opakovaně, přičemž ne vždy je jasné, zda tvůrci ověřují informace. To může – vědomě nebo nevědomě – ovlivnit pohled lidí na svět a vzbudit dojem, že násilí je kolem nás mnohem víc, než ukazují statistiky. To prokázal již George Gerbner v roce 1969 [8].
Pokud se člověk zaměří jen na jeden druh zpráv a ignoruje jiné, může se ocitnout v takzvané „informační bublině“, kde slyší jen to, co potvrzuje jeho názor. To je příklad právě dlouhodobého účinku působení médií.
Důležitým pojmem spojeným s plánováním masových střeleb je takzvaný „copycat efekt“ – tedy efekt nápodoby [2]. Tato teorie říká, že někteří lidé, kteří plánují útok, se mohou prostřednictvím médií inspirovat činy jiných pachatelů a snažit se napodobit jejich postup nebo způsob provedení útoku.
Krátkodobý vs. dlouhodobý efekt zpravodajství
Krátkodobé zpravodajství o masových střelbách může zvyšovat riziko nápodoby, i když není jisté, jestli jde o přímou příčinu. Spíše než na počet dalších útoků má tento obsah vliv na šíření strachu ve společnosti, čímž může nepřímo vytvářet podmínky pro inspiraci dalších pachatelů [3].
Zatímco krátkodobé mediální pokrytí může vést k výše zmíněnému „copycat“ efektu, u připomínek a výročí útoků není jejich vliv tak jasný. Některé studie (např. [4]) ale ukazují, že i tato výročí mohou znovu přitáhnout pozornost médií k pachateli.
Velkou roli hraje novinářská odpovědnost. Novináři musí vyvážit právo lidí vědět, co se stalo, s povinností neudělat z pachatelů „hvězdy“ a zabránit zmíněnému efektu nápodoby. Měli by se vyhýbat senzacechtivosti a zvažovat možné negativní dopady své práce, jako je například inspirace k napodobení události nebo zkreslování vnímání veřejnosti [5].
Dopad mediálního pokrytí soudních procesů
Média často pokračují v pokrytí případů i během soudních procesů. To může posílit vnímání pachatelů jako „hrdinů“ či „celebrit“ a přispět k jejich glorifikaci [6]. Proti vytváření takového mediálního obrazu vystoupili někteří vědci a odborníci a doporučili médiím, jak postupovat (nezveřejňovat detaily z osobního života útočníka apod.) [7]. Takovýto postup byl silně doporučován i českými odborníky a většinou i dodržován tuzemskými médii při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 2023.
Důležitá je také zásada, že každý je považován za nevinného, dokud soud nerozhodne jinak (tzv. presumpce neviny). Jde o etickou i zákonnou normu, kterou musí účastníci trestního řízení dodržovat a kterou v ČR garantuje Listina základních práv a svobod a trestní řád. V různých zákonech nalezneme ustanovení, která mají za úkol posílit práva trestně stíhaných a chrání jejich osobnostní práva v případě osvobození (např. §36, odst. 1 zákona 231/2001 Sb. o tzv. Dodatečném sdělení).
Přímo médiím mimo soudní řízení žádný zákon dodržovat presumpci neviny sice neukládá, nicméně například Etický kodex Syndikátu novinářů ČR dodržování presumpce neviny od médií požaduje.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Tomáš
Zdroje:
[1] PERSE, Elizabeth M. a LAMBE, Jennifer L. Media effects and society. 2. vydání. Routledge communication series. New York: Routledge, Taylor & Francis Group, 2017. ISBN 978-0-415-88591-1
[2] https://doi.org/10.1016/j.avb.2015.02.002
[3] https://doi.org/10.1080/2330443X.2021.1932645
[4] https://doi.org/10.21202/1993-047X.15.2021.2.332-359
[5] https://doi.org/10.1177/1077699019847258
[6] https://doi.org/10.1177/0002764218763476
[7] Dear Members of the Media. (2017). Otevřený dopis. Dostupné z: https://drive.google.com/file/d/0B4Z7VkWcwLk-SjFJc00tdmI1eW8/view