Dotazy a odpovědi

Je český a slovenský znakový jazyk také podobný?

Datum odpovědi: 24. 12. 2025

1701

Dotaz:

Jsou si český a slovenský znakový jazyk tak podobné jako jejich mluvené varianty? Existuje tam něco jako nějaká slovanská větev? Proč ano/ne?
Zdroj obrázku: Canva

Minutová odpověď:

1)

Podobnost českého a slovenského znakového jazyka není dosud vědecky podrobně prozkoumána.

2)

Oba jazyky se pravděpodobně vyvíjely v rámci prostředí habsburské monarchie a pod vlivem znakového jazyka užívaného ve Vídni, patří tedy do stejné jazykové rodiny.

3)

Nejedná se o slovanskou větev, avšak užívání podobných mluvních komponentů – pohybů úst – odvozených z češtiny a slovenštiny usnadňuje porozumění.
Zdroj obrázku: Canva

Celá odpověď:

Na tuto otázku není snadné odpovědět, protože historická lingvistika znakových jazyků není příliš rozvinutá disciplína [1, 2] a jednoznačné odpovědi na příbuznost evropských znakových jazyků zatím nemáme. 

Formování znakových jazyků v habsburské monarchii

Tyto jazyky se v podobě, v jaké je známe dnes, pravděpodobně formovaly na konci 18. a v 19. století v souvislosti se vznikem specializovaných škol pro neslyšící a utvářením neslyšících komunit [3]. 

České země i Slovensko byly v té době součástí habsburské monarchie. Český znakový jazyk se formoval v Ústavu pro hluchoněmé v Praze, založeném v roce 1786, v užším kontaktu se znakovým jazykem používaným ve vídeňském ústavu založeném v roce 1779 [3]. 

V Bratislavě, tehdejším Prešpurku, fungoval ústav pouze v letech 1833–1872 a byl také v úzkém sepjetí s ústavem vídeňským. Mimo toto období chodily slovenské neslyšící děti do školy do maďarského Vacova (Vácu), posléze i do Vídně [4]. 

Přímý kontakt mezi Prahou a Bratislavou v této době zatím prokázán není, avšak vlivy z Vídně se podílely na formování obou jazyků. V současné době probíhá výzkum podobnosti jazyků habsburské monarchie [5], blízkost slovenského, českého a rakouského znakového jazyka potvrzuje i jedna starší studie [6]. 

Postavení znakových jazyků v československém období

V roce 1918, kdy vzniklo Československo, byly český a slovenský jazyk pravděpodobně v bližším vzájemném kontaktu, nicméně v tomto období byl znakový jazyk používán pouze ve vzájemné komunikaci mezi neslyšícími v neformálním prostředí internátů a spolků. 

Již od roku 1880 se Evropou šířil názor, že vzdělávání je přípustné pouze v mluveném jazyce, znakový jazyk byl tedy postupně z českých i slovenských škol vytlačován a ve školách byl oficiálně zakázán. Nejdéle, až do roku 1932, se používal v pražském ústavu. Odborníci jej považovali za nedostatečný a nedokonalý komunikační prostředek, nesouměřitelný s mluveným jazykem [7]. 

Znaky se postupně začaly navracet do škol až v osmdesátých letech 20. století. Až v roce 1986 vyšel slovenský slovník [8] a v roce 1988 český slovník [9] znakového jazyka [10]. 

Podrobnější výzkum shod a rozdílů českého a slovenského znakového jazyka zatím bohužel nemáme. Z dílčí studie zaměřené na znaky pro oblast rodina vyplynulo, že zhruba 80 % znaků bylo odlišných [11]. 

Regionální rozdíly

Odlišnosti však můžeme nalézt i ve znacích používaných na území Čech a Moravy (doporučujeme videa v sekci Další čtení). Znakové jazyky jsou totiž obecně značně regionálně rozrůzněné, což je dáno tím, že se vyvíjely a předávaly převážně izolovaně v jednotlivých školách, neboť znakový jazyk bylo možné používat pouze v přímé komunikaci, nikoliv v komunikaci na dálku.  

Pokud budeme uvažovat o širší rodině znakových jazyků ovlivněných původním vídeňským znakovým jazykem, respektive jazykem rakouské monarchie, pak neslyšící Češi a Slováci si budou pravděpodobně nejlépe rozumět vzhledem k tomu, že ve znakových jazycích se užívají tzv. mluvní komponenty, tedy pohyby úst odvozené z mluveného jazyka [12], a ty jsou si, díky příbuznosti čestiny a slovenštiny, podobné. I když znakové jazyky mají zcela odlišnou strukturu a gramatiku než jazyky mluvené, jsou jimi obklopeny a přebírají od nich některé prvky – některé znaky jsou pak doprovázeny artikulací českých nebo slovenských slov či jejich částí. 

Pro Zeptej se vědce odpovídala Lenka

Zdroje:

[1] Reagan, Timothy. 2021. Historical Linguistics and the Case for Sign Language Families. Sign language studies 21(4). 427–454. https://doi.org/10.1353/sls.2021.0006 

[2] Power, Justin M. 2022. Historical Linguistics of Sign Languages: Progress and Problems. Frontiers in psychology 13(818753). 1–17. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2022.818753

[3] Okrouhlíková, Lenka. 2025. The emergence of Czech Sign Language. Sign Language & Linguistics (Online First). 1–57. 10.1075/sll.24006.okr

[4] z připravované disertační práce Romana Vojtěchovského (osobní sdělení)

[5] Rathmann, Christian & Peter Romanek. 2025. Emergence, Convergence, and Generational Shifts in Sign Languages within the Habsburg Empire: A Lexical Perspective. Abstract presented at the Symposium on the History and Genetics of Sign Language Communities, Paris, 13–14 November 2025. https://drive.google.com/file/d/1MDYksK55bnLbvnjlzucGVEUAufEnI5KZ/view 

[6] Bickford, Albert J. 2005. The Signed Languages of Eastern Europe. Journal of Language Survey Reports 26. 1–45. SIL International and University of North Dakota.

[7] Okrouhlíková, Lenka. 2024. Slovo nebo posunek? Diskuse o užívání znakového jazyka v ústavech pro hluchoněmé v 1. polovině 20. století. Historia Scholastica, roč. 10, č. 1. 85–106. https://historiascholastica.com/sites/historiascholastica.com/files/HS/11.pdf 

[8] Mistrík, Jozef, Csonka, Štefan a Ladislav Ubár. 1986. Frekvenčný slovník posunkovej reči. Bratislava: SlPN.

[9] Gabrielová, Dagmar, Paur, Jaroslav a Josef Zeman. 1988. Slovník znakové řeči. Praha: Horizont.

[10] Okrouhlíková, Lenka. 2025. First Dictionaries of Czech Sign Language. International Journal of Lexicography, vol. 38, iss. 4, p. 365–396. ISSN 0950-3846. DOI: 10.1093/ijl/ecaf019

[11] Vojtechovský, Roman. 2012. Porovnanie podoby znakovej zásoby českého znakového jazyka a slovenského znakového jazyka pre oblasť: Rodina. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/48101 

[12] Vlková, Jiřina. 2018. Mluvní komponenty v českém znakovém jazyce. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav jazyků a komunikace neslyšících. https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/100627 

Další čtení prověřené autorem:

České a moravské znaky (video)

České a moravské varianty českého znakového jazyka: https://www.facebook.com/watch/?v=343120370377046

Okrouhlíková, Lenka. 2017. Z historie českého znakového jazyka — Johann Mücke a první slovníček znaků (1834). Studie z aplikované lingvistiky, roč. 8, č. 1, s. 65–80. ISSN 2336-6702. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/97272/1520285_lenka_okrouhlikova_65-80.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Okrouhlíková, Lenka. 2021. Z historie českého znakového jazyka – Hieronymus Anton Jarisch a obrázkový slovník znaků z roku 1851. Speciální pedagogika, roč. 31, č. 3–4, s. 143–172. ISSN 1211-2720. https://drive.google.com/file/d/1vf0NLr2xpX5hRINVdkIw7eCQ6r4qaMFA/view

Odpovídala

Mgr. Lenka Okrouhlíková, Ph.D.
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících

Odborná recenze:

doc. PhDr. Pavla Chejnová, Ph.D.
Univerzita Karlova - Pedagogická fakulta
Kategorie: Společnost

Mohlo by se vám líbit: