Obnovitelná energie

Emise skleníkových plynů souvisejících se ziskem a využitím energie stále rostou. V roce 2023 vzrostly o 1,1 % ve srovnání s předchozím rokem a dosáhly hodnoty 37,4 gigatun (Gt), tedy miliard tun oxidu uhličitého (CO₂), přepočteno na uhlík (C) to odpovídá 10,2 gigatun uhlíku. 

Na druhou stranu můžeme jasně vidět dopad přechodu na obnovitelné zdroje – rychlost, s jakou emise skleníkových plynů narůstají, naštěstí zpomaluje. Za posledních deset let rostou emise nejpomaleji od dob Velké hospodářské krize [1]. Mezinárodní agentura pro energii (International Energy Agency, IEA) to přičítá častějšímu využívání čisté energie a odhaduje, že bez zavedení pěti klíčových technologií využívajících čistou energii by emise mezi lety 2019 a 2023 rostly třikrát rychleji [1]. Mezi tyto klíčové technologie patří fotovoltaika, větrná energie, jaderná energie, tepelná čerpadla a elektrická vozidla.

Obnovitelná energie je rychle rostoucím odvětvím – výroba z obnovitelných zdrojů tvořila pětinu globální výroby elektřiny v roce 2011, téměř třetinu v roce 2023 a předpokládá se, že v roce 2028 bude tvořit dvě pětiny (Obrázek 1). Nižší náklady na stavbu obnovitelných zdrojů energie hodně pomohly k tomu, že se začaly více budovat a využívat [2]. I když celkové emise CO₂ stále rostou, je vidět, že obnovitelné zdroje pomohly tento růst v posledních deseti letech zpomalit, a v blízké budoucnosti čekáme ještě větší dopad.

Obrázek 1 – Podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů podle technologie.

https://www.iea.org/reports/renewables-2023/executive-summary

Sázení stromů

Zalesňování a přirozený růst lesů má potenciál být jedním z nejúčinnějších přírodních řešení, které může omezit nárůst atmosférického CO₂ [3], ale jeho účinnost silně závisí na míře jeho využití. V současné době zalesňování snižuje úroveň uhlíku v atmosféře o přibližně 1,3 gigatun uhlíku ročně, což je přibližně 12 % z celkových emisí uhlíku způsobených lidskou činností (pro rok 2022); nicméně odlesňování (1,9 gigatun uhlíku ročně) je momentálně větším zdrojem emisí do atmosféry, než je zalesňování schopné zachytit. 

Ve studii Cook-Patton a kol. [4] odhadli, kolik uhlíku by mohlo být zachyceno sázením stromů, pomocí globální mapy, která ukazuje, jak se uhlík hromadí v půdě. Zkoumali dva scénáře: první vychází ze současných klimatických závazků jednotlivých zemí, zatímco druhý se zaměřuje na maximálně možnou obnovu přírodních lesů. V těchto scénářích by růst a rozšíření plochy přírodních lesů mohly zachytit 1,6 gigatun uhlíku, pokud by země dodržely své klimatické závazky, a 2,43 gigatun uhlíku, pokud by se vydaly maximální cestou [4].Sázení stromů tedy může velmi účinně pomoci zachytávat uhlík, ale tento přínos je zatím převažován pokračujícím odlesňováním.

Obecná účinnost zásahů proti uhlíku

Celková účinnost současných klimatických opatření na zmírnění změny klimatu je zřejmá z každoroční Emisní zprávy Organizace spojených národů (OSN). Zpráva z roku 2023 odhaduje, že opatření na zmírnění dopadů vyplývající ze současných politik by mohla omezit globální oteplení do roku 2100 na 3,1 °C (rozmezí 1,9–3,8 °C) [5]. Současné snahy však nejsou dostatečně silné na to, aby dosáhly cíle stanoveného Pařížskou klimatickou dohodou, a to sice omezení celosvětového oteplení na nejvýše 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Nicméně snižování emisí oxidu uhličitého (tzv. dekarbonizace) a další opatření znamenají, že v současné době nejsme na cestě k oteplení o 4,7–5,1 °C, jak bylo předpovídáno v nejhorším možném scénáři ve zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu [6, IPCC scénář SSP5-8.5], který byl dříve očekáván. Současná opatření už viditelně pomáhají zpomalovat emise skleníkových plynů a rychlost změny klimatu, ale zatím nestačí na to, aby zabránila růstu globální teploty o více než 2 °C.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Tereza

Zdroje:

[1] https://www.iea.org/reports/co2-emissions-in-2023

[2] https://www.iea.org/reports/renewables-2023/executive-summary 

[3] https://doi.org/10.1073/pnas.1710465114 

[4] https://doi.org/10.1038/s41586-020-2686-x 

[5] https://www.unep.org/resources/emissions-gap-report-2024 

[6] https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg2/downloads/report/IPCC_AR6_WGII_SummaryForPolicymakers.pdf 

Poznámka: v některých případech, tj. zdroje [1], [2] a [5], se neodkazují na vědecky recenzovanou literaturu, ale na mezinárodní politické zprávy, konkrétně International Energy Agency (IEA) a UN (United Nations). V těchto tématech, která nejsou přímo přírodovědecká (tj. energetika a klimatická politika), jsou tyto mezinárodní zprávy považovány za nejautoritativnější zdroj – na IEA a UN Emissions Gap Report se odkazuje Světová banka, Evropská komise, britská Climate Change Committee apod.