První dva měsíce letošního roku byly skutečně na našem území velmi nadprůměrně větrné. Zvláště v tomto ohledu vyniká únor 2022, jistě půjde o jeden z největrnějších měsíců v posledních 10 letech. Příčinou byl četný výskyt situací s výrazným tlakovým gradientem mezi tlakovými nížemi, které procházely severně od České republiky a oblastmi vyššího tlaku, které typicky převládaly na jih či na západ od nás. Tyto povětrnostní situace (které jsou kromě silného proudění ze západních směrů charakteristické i nadprůměrnými teplotami) jsou běžným projevem zimního počasí a obecně jde o nejčastější příčinu zimních vichrů a vichřic. Pozoruhodné bylo, že se koncem letošní zimy tyto situace vyskytovaly poměrně často a zejména cca od 15. do 25. února téměř nepřetržitě. Nakolik bylo toto období výjimečné, to nedokážu zatím zhodnotit, očekávám ale, že nešlo o nic, co by se vymykalo z běžné variability zimního počasí. Pokud nahlédneme do historie, tak neobyčejně větrný byl ze stejných důvodů například leden 2007 (to byl měsíc, kdy se vyskytl orkán Kyrill) – pokud bych se měl vsadit, tak bych odhadoval, že ten jsme letos zdaleka nepřekonali. 

Mohu to tedy shrnout tak, že jde o normální projev zimního počasí, kdy se nahodile střídají více a méně větrná období. Například minulá zima či obecně celý loňský rok patřily k těm méně větrným, letošní začátek roku to dobře doplňuje.

Tím nechci vylučovat možnost, že vedle této přirozené variability může docházet i k nějakému mírnému systémovému posunu v souvislosti s klimatickými změnami (může jít například o zvýšení perzistence (setrvačnosti) či extremity povětrnostních situací nebo k nějakému zásadnějšímu trendu ohledně směrů či rychlostí větru). To však není úplně jednoduché posoudit a touto otázkou jsem se do dostatečné hloubky nezabýval.

Za Zeptej se vědce odpovídal David Hanslian