Dotazy a odpovědi

0138 Je pravda, že na výrobu 1 tuny biosložky se spotřebuje 1,5 tuny ropy?

Dotaz:

Někde jsem četl, že na výrobu 1 tuny biosložky se spotřebuje 1,5 tuny ropy. Je to pravda?
Zdroj obrázku: Pexels

Minutová odpověď:

1)

Většina studií udává spotřebu fosilních paliv pro výrobu biosložky okolo 0,5 MJ/MJ (megajoule). Vezmeme-li v úvahu fakt, že biopaliva mají menší obsah energie než fosilní paliva, lze se jen stěží dostat k 1,5 tuně fosilních paliv na tunu biopaliva.

2)

Tzv. potenciál globálního oteplování zahrnující nejen spotřebu fosilních paliv (orání, sklizeň, výroba, doprava), ale i emise jiných skleníkových plynů nebo jejich uvolnění z jiného zdroje je pro čistý biodiesel zhruba o 41 % nižší než pro diesel a o 7–54 % nižší pro bioetanol než pro benzin.

3)

Výrobny biopaliv postavené po roce 2021 musí garantovat ušetření alespoň 65 % skleníkových plynů v porovnání s fosilní alternativou.

4)

Pěstovat plodiny pro biopaliva lze například na půdě, kterou nelze využít k jiným účelům, například kvůli kontaminaci některými látkami.

5)

Perspektivními alternativami také zůstávají biopaliva produkovaná z odpadů, jako jsou použité kuchyňské oleje.
Zdroj obrázku: Pexels

Celá odpověď:

Odpověď

Biosložka, tedy biopaliva, je v ČR přimíchávána do benzínu a nafty, a tvoří tak jednotky procent z celého složení pohonných hmot. V EU včetně ČR se biosložka biodieselu (methylestery mastných kyselin) vyrábí především z řepkového oleje, použitých kuchyňských olejů a dovezeného palmového oleje; biosložka benzínu (etanol) z řepy, pšenice nebo kukuřice.

Většina studií udává spotřebu fosilních paliv pro výrobu biosložky okolo 0,5 MJ/MJ (megajoule), ovšem s velkým rozptylem od 0,04 až po 0,86 MJ/MJ [1]. Pokud tedy vezmeme v úvahu střední odhad 0,5 MJ/MJ a fakt, že biopaliva mají menší obsah energie než fosilní paliva (nižší hodnoty MJ/kg) [2], lze se jen stěží dostat k 1,5 tuně fosilních paliv na tunu biopaliva. Tedy alespoň ne u biopaliv běžně dostupných na trhu, i proto že by je takto vysoká spotřeba činila nejen neekologickými, ale i neekonomickými.

O něco více vypovídající než spotřeba fosilních paliv je hodnota „potenciál globálního oteplování“ (PGO, anglicky GWP, udávaný v ekvivalentech CO₂), která zahrnuje nejen spotřebu fosilních paliv (orání, sklizeň, výroba, doprava), ale i emise jiných skleníkových plynů nebo jejich uvolnění z jiného zdroje. PGO je pro čistý biodiesel zhruba o 41 % nižší než pro diesel a o 7–54 % nižší pro bioetanol než pro benzin [3].

Tyto cifry mohou být teoreticky ještě nižší (horší pro biopaliva), pokud do modelů zahrneme negativní efekty spojené se změnou užívání půdy, které se jen těžko vypočítávají. Jde o případy, kdy jsou rašeliniště či les přímo nahrazeny polem s plodinou pěstovanou pro biopaliva, ale i o hůře kvantifikovatelné důsledky, kdy tato plodina vytlačí jinou, a kvůli té je pokácen les. Tyto vlivy mohou vést k minimalizaci pozitivních přínosů biosložky a PGO srovnatelný s fosilními palivy [1-5].

Od biopaliv pěstovaných na půdě se ustupuje

I proto se od biopaliv pěstovaných na půdě, kde je možné pěstovat potraviny, masivně ustupuje a jsou čím dál více regulována. Příklady regulací:

  1. Plodiny pro biopaliva se nesmí pěstovat na místech, která mají velkou biodiverzitu nebo schopnost zadržovat CO₂ (lesy, pralesy, rašeliniště…).
  2. Ukončení používání palmového oleje, který je dovážen nejčastěji z Indonésie a Malajsie, což mělo za následek vysoké emise z dopravy a zároveň je obtížné regulovat pěstování palmy olejné a dopady na tamní ekosystémy.
  3. Výrobny biopaliv postavené po roce 2021 musí garantovat ušetření alespoň 65 % skleníkových plynů v porovnání s fosilní alternativou.

Mýtus

Jedním z častých mýtů je diktát EU v podobě určování poměru biosložky v palivech. EU ovšem pouze stanovuje poměr obnovitelných zdrojů využívaných v dopravě – 10 % v roce 2020. Ten je ale možné zvýšit i skrz uplatnění elektřiny z obnovitelných zdrojů, tak, jako to dělá mnoho sousedních zemí [6].

Pěstování plodin pro biopaliva může ale i tak být udržitelné například na půdě, kterou nelze využít k jiným účelům, například kvůli kontaminaci některými látkami a podobně. Perspektivními alternativami také zůstávají biopaliva produkovaná z odpadů, jako jsou použité kuchyňské oleje nebo komunální odpad [3]. V budoucnu se nejspíš budeme setkávat s biopalivy dalších generací, které mají větší přínosy než biodiesel či bioetanol.

Za tým Zeptej se vědce zdraví Christina

Použité zdroje

[1] https://royalsocietypublishing.org/doi/full/10.1098/rspa.2020.0351

[2] https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0016236110004953

[3] https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1364032120306869

[4] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23490811/

[5] https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspa.2020.0351

[6] https://www.eea.europa.eu/data-and-maps/indicators/use-of-cleaner-and-alternative-fuels-2/assessment

Odpovídala

(Ústav technologie vody a prostředí, VŠCHT Praha)
Štítky: biopaliva, CO2, ropa