Kníže Sámo: vy se ptáte, my odpovídáme!

Odpověď

Na pomoc při zpracování jsme si přivolali na pomoc historika, který našemu textu udělal odbornou revizi a přidal i svůj text na toto téma, neb toto je trochu mimo moji (Markéta) odbornost.

Za Přemyslovce se obecně označuje dynastie vládnoucí v našich zemích do roku 1306, kdy rod (resp. jeho královská linie) po meči vymřel (a Eliška Přemyslovna se provdala za Jana Lucemburského – nastoupila dynastie Lucemburků). Dle pověsti rod Přemyslovců založil Přemysl Oráč, prvním historicky doloženým Přemyslovcem je pak Bořivoj I. vládnoucí na konci 9. století. Nicméně – tady je zapotřebí říci, že pojem Přemyslovci je pouze náš umělý moderní konstrukt vymyšlený v 19. století Františkem Palackým. Jméno Přemyslovec za Přemyslovců neexistovalo, neříkali si tak.

Hypotéza Jaroslava Zástěry zní, že původ Přemyslovců je ve skutečnosti na Velké Moravě a Přemyslovci jsou potomky Sáma (který měl žít zhruba v 7. století, i když o něm existuje jen minimum zmínek v historických pramenech). Tuto hypotézu staví na své analýze maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě.

Znojemská rotunda

Rotunda byla dle dostupných pramenů a průzkumů vystavěna v 11. století, malby v ní se datují do 12. století (na základě pramenů se mluví o roku 1134). V této rotundě jsou na malbách vyobrazeny postavy Přemyslovců (kterých z nich, je předmětem diskuze). Jednou z maleb je oráčská scéna – tedy scéna, ve které dle legendy figuruje Přemysl Oráč jako zakladatel rodu.

Malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě kolem roku 1900, oráčská scéna je vpravo nahoře

Oráčská scéna v současnosti

Jaroslav Zástěra považoval za dobu vzniku rotundy již dobu velkomoravskou, dokonce podle něj měl rotundu založit a má v ní být pohřben sám arcibiskup Metoděj. Dle jeho interpretace je ústřední postavou oráčské scény Přemysl – Sámo při zakládání města Znojma a postavy Přemyslovců jsou pak jeho potomci – jedná se tedy o odlišnou interpretaci freskové výzdoby rotundy.

Proti této interpretaci se ovšem ohradilo hodně historiků, např. Dušan Třeštík, Zdeněk Meřínský, Josef Poulík a další. Zároveň archeologické průzkumy nepotvrdily Zástěrovu teorii, že místo bylo osídlené za doby Velké Moravy, resp. průzkumy neodhalily známky dřívějšího osídlení než z 10. století. Průzkumy poukazují na vznik rotundy v 11. století (400 let po Sámovi) a na její přestavbu ve 12. století. Jaroslav Zástěra jiné důkazy než svou interpretaci maleb pro svou hypotézu nepředložil (nebo se nám nepovedlo jiné jeho důkazy v hlubinách internetu dohledat).

Lze hypotézu na 100 % vyvrátit?

Hlavním důvodem kritiky jeho hypotézy je tedy absence jakýchkoliv jasných důkazů. Ptáte se – lze jeho hypotézu na 100 % vyvrátit? Vzhledem k tomu, jak chudý je raný středověk na věrohodné prameny, tak ne. Nicméně takhle vědecká metoda nefunguje. Skvěle to vysvětlil prof. Konvalinka odpovědí na otázku, zda lze vyvrátit, že virus nemoci covid-19 unikl z laboratoře (bohužel nejsme schopni dohledat odkaz na tento konkrétní rozhovor). Prof. Konvalinka se zamyslel, ukázal rukou v dál (směrem k rybníku, debata probíhala na venkovním prostranství u jednoho brněnského kláštera) a prohlásil větu ve smyslu, že „stejně tak není schopen vyvrátit, že v tamtom rybníku žije vodník. Takto věda nefunguje. Pokud je nutné něco dokázat, je potřeba předložit relevantní doklady, které by opravňovaly alespoň vyslovení této čiré domněnky či nesmyslu, aby byl výrok alespoň nějak pravděpodobný.“

Tedy představa, že Sámovi potomci vládli území Čech dlouho po jeho smrti a jsou předchůdci Přemyslovců, může být pravdivá, ač naprosto nepravděpodobná, resp. nemáme, jak dokázat opak, ale tak prostě věda nefunguje. Stejně tak by někdo mohl prohlásit „jednorožci existují, akorát je nikdo neviděl, zkuste mi to vyvrátit“ – to vyvrátit nejde, ale zkrátka neexistuje pro jejich existenci jediný důkaz a tvrdit, že existují bez důkazu, jde proti principu vědeckého zkoumání a spíš nahrává přemýšlení konspirátorů.

Za Zeptej se vědce odpovídala Markéta
Odbornou revizi zajistil historik Mgr. Jiří Knap.

Úvaha

Jsou Přemyslovci spříznění se Sámem? Úvaha obecná nad problémem bezmála odvěkým

Člověk je tvor, který, alespoň co se jeho uvažování týče, je vlastně velmi prostý. Neustále opakuje určité vzorce, které se mění jen ztuha a v delších periodách, no a někdy se nemění vůbec. Jednu z antropologických konstant našeho uvažování tvoří i velmi rozšířená představa o tradici a tradičních věcech či hodnotách. Čím delší je tradice, potažmo čím hlouběji do minulosti sahá daný zvyk, tím větší úctu si zaslouží. Něco podobného lze prohlásit i o kontinuitě, čili čím déle je daná praxe vykonávána, tím pevnější je její postavení v minulosti. Nutno přiznat, že tato představa nepatří zrovna k nejinteligentnějším, protože pokud je tato praxe vysloveně hloupá, tak se tím jen dlouhodobě může legitimizovat i hloupost. Pro prostředí šlechty, a zde mluvíme o „urozencích“ toho nejvyššího stupně, je samozřejmě otázka původu v co nejstarších dobách otázkou zcela zásadní. K tomuto účelu v prostředí šlechty slouží např. rodové pověsti, ne zřídka se šlechtické rody, rody aktuálně vládnoucí nevyjímaje, odvolávají na slavného předka, protože kdo by nechtěl, jeden příklad za všechny, být potomkem Achilla, nebo třeba Hektora? Ve středověku, abych uvedl i jiný příklad z mnoha, se např. řada šlechtických rodů snažila doložit, že právě jejich předek (či jejich rodová linie sahá byť nepřímo k tomuto předkovi) se účastnil první křížové výpravy, korunované v roce 1099 dobytím Jeruzaléma, města, jehož hodnota v imaginaci středověkého člověka nesnese srovnání s ničím pozemským (ano, zde mluvím o Nebeském Jeruzalému).

Možná si myslíte, že to s naším tématem nijak nesouvisí, ale to se mýlíte. Protože ta snaha, prokázat co nejstarší původ, provází rovněž boje a spory na poli historiografickém, kde se mnohdy metá argumenty zcela iracionálními, které nejsme schopni doložit v pramenech, nejlépe v soudobých, tedy v pramenech sepsaných nedlouho po událostech. To ještě více platí pro okruh mimo profesionální historii či genealogii, kde se to divokými teoriemi jen hemží.

Co vlastně víme o Sámovi?

Co vlastně víme o Sámovi? Bez sebemenšího uzardění bych na tuto otázku odpověděl „nic moc“. Jediným soudobým pramenem, který nás o Sámovi informuje, je tzv. Fredegarova kronika. Kronika tak řečeného Fredegara (ten název je až z prostředí humanistického ze 16. století) je kronikou vzniklou nejspíše v prostředí některého burgundského kláštera. Je to kompilace (znáte to i z některých kateder, autor vezme texty a upraví je, někdy více, tu méně), jež vznikla v sedmém století. To je století kvasu, převelikého kvasu, zejména na Východě či ve Středomoří, no a ve 4. knize své kroniky poskytuje onen Fredegar nové informace z Itálie, Byzance, ze Španělska, ale i z prostředí Slovanů. Právě v této kronice je zmíněn Vogatisburk, hledaný archeology pomalu jako kdysi Usáma bin Ládin.

Není to snadný pramen k interpretaci a není radno informace bezmyšlenkovitě z něj přebírat. Je jasné proč, dobře všichni víme, že porozumění psanému textu je obecně problém, a teď si představte problém porozumění textu zkompilovanému v latině v 7. století. No raději si to ani nepředstavujte. A přesně tato kronika nás informuje o Sámovi a o založení jeho říše. Přičemž, podotýkám, její autor líčil tyto události pouze z informací zprostředkovaných a děje spojené se Sámem a se založením jeho říše nepatřily nadto k páteřním událostem zmíněné kroniky:

„Ve čtyřicátém roce panování Chlotarova shromáždil muž jménem Sámo – původem Frank z kraje senonského (nejspíše Sens, ale ani tuto lokalitu nejsme schopni s jistotou určit) – větší počet kupců a odebral se za obchodem do země Slovanů zvaných Vinidové. Slované se již začali bouřit proti Avarům zvaným Hunové a proti jejich králi kaganovi.“

Samozřejmě, že výpověď tohoto pramene můžeme konfrontovat s nějakými zmínkami soudobých pramenů, ale výsledek veškerého našeho snažení se limitně blíží nule. Latinsky psaný pramen nám tedy o Sámovi sděluje pouze to, že byl člověk (homo), původem možná odněkud ze Sens a okolí (de pago Senonago) a nadto že byl, překládám otrocky, franské národnosti (natione Francos), ale i tohoto zdánlivě prostého a jednoduchého slovního spojení můžeme vyvodit pouze to, že nejspíše pocházel z Franského království, což byla říše mnohonárodnostní, ať už se to teoretikům národa, hledajícím co nejranější počátky svého vlastního národního státu od dob 19. století, líbí nebo ne. Ostatně i jejich dědici (historiky nevyjímaje) si vymysleli nejednu přesložitou konstrukci, aby prolomili nesdílnost pramene. Zuřivá debata o národnostním původu se nepřekvapivě vede intenzivně až od dob, kdy se národ coby obecná kategorie stává v 19. století úhelným kamenem a rámcem pro vyprávění dějin, nutno podotknout, že velmi těsným rámcem, protože kategorie národa, tak jak ji chápeme dnes, to je třeba mít velmi bujnou fantazii, abychom ji přenesli do dob raně středověkých.

Závěr

Sečteno a podtrženo tedy nemáme sebemenšího důvodu, proč bychom měli předpokládat kontinuitu či spřízněnost Sáma s Přemyslovci. K tomu by bylo možné uvést ještě jeden dodatečný argument, proč by Přemyslovci nevtělili tuto postavu do vyprávění o svých mytických počátcích, které zaznamenává např. Kosmas, jenž se v nejstarších částech své kroniky jako na zdroj odvolává na „vyprávění starců“, anebo, proč jej nevtělil do svého vyprávění mýtu Karel IV., který velmi ctil svůj přemyslovský původ po matce.

Předpokládat spřízněnost Sáma a Přemyslovců, dodávám ještě jednou, je nesmysl čili nonsens.

Pro Zeptej se vědce zpracoval Jiří