Velice dlouhé období naší historie bylo spojeno s tím, že si lidé museli potravu obstarávat lovem. Až zhruba před 11 tisíci lety začali lidé zkoušet novou strategii – chov, kdy se o zvířata starali, měli je blízko svých obydlí a nemuseli se za nimi trmácet, aby je ulovili.
Ovce a kozy byly první
Jako první hospodářská zvířata se začaly chovat ovce a kozy [1, 2]. A první, kdo to zkoušel, byli obyvatelé tzv. Úrodného půlměsíce, což je oblast, kde se dnes nachází Izrael, Palestina, Sýrie, Jordánsko, Libanon, Irák a části Turecka a Íránu. Podle všeho se nejprve zvířata chovala hlavně pro maso. Nicméně zřejmě záhy po domestikaci (kdy se z divokého zvířete stává zvíře domácí) začali lidé využívat i trochu mléka, které zvířata měla pro svá mláďata [3].
Jak a koho poprvé napadlo „ochudit“ zvířecí mláďata o část mléka, to bohužel nevíme. Když ale lidé uměli chovat kozy a ovce, zkoušeli domestikovat i další zvířata, jako jsou krávy. O tom máme nejstarší doklady z období asi před 10 tisíci lety, opět ze stejné oblasti [1, 2].
I dnes se dají zvířata dojit pouze po tom, co se jim narodí mládě, a u některých plemen krav, např. v Africe, musí být tele přítomno i při dojení, jinak by kráva žádné mléko nevydala.
Různé druhy mají k domestikaci různé předpoklady (z evolučního hlediska bychom řekli preadaptace). Jednoduše – některé druhy se dají zdomácnět lépe než jiné, například srovnejte koně a zebru [4].
Je libo velbloudí nebo sobí mléko?
Lidé zkoušeli dojit i jiné druhy. Nejsou to jen krávy, ovce a kozy, ale pili a pijí rovněž mléko kobylí, buvolí, velbloudí, a dokonce i sobí. Nicméně roli hraje pravděpodobně praktická stránka, tj. množství mléka, které se dá získat, a ochota zvířete se nechat podojit.
To, že mléko pijeme už několik tisíciletí, se projevilo i na nás, lidech. V oblastech světa, kde bylo a je pití mléka tradiční, lidé často dokážou trávit mléčný cukr (laktózu) i v dospělosti, tedy odborně řečeno, mají tzv. laktázovou persistenci. To je mezi savci unikát, normální je totiž, že je laktóza trávena jen v období kojení a v dospělosti můžeme trpět tzv. laktózovou intolerancí, což znamená, že je nám po mléku špatně. Dobrá zpráva je, že u obyvatel Evropy je poměr lidí schopných trávit mléko vysoký. Většina z nás stále nese dědictví našich předků, chovatelů ovcí, koz a krav, a mléko nám zpravidla zažívací potíže nedělá [5, 6].
Pro Zeptej se vědce odpovídali Edita a René
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1073/pnas.0801317105
[2] https://doi.org/10.1007/s10963-025-09198-0
[4] Clutton-Brock, Juliet. 1987. A natural history of domesticated mammals. 2nd Edition. Cambridge University Press. Cambridge.