Jak daleko musím být od výbuchu jaderné bomby, aby se mi nic nestalo?

Pokud chápu správně vaši otázku, ptáte se, v jaké vzdálenosti od výbuchu jsou ještě patrné jeho dopady, respektive jak daleko musí člověk být, aby se mu (skoro) nic nestalo. Jaderný výbuch je ničivý a nebezpečný několika mechanismy – rozebereme je podle vzdálenosti od místa výbuchu.

Ačkoliv se v jaderných hlavicích využívají těžké radioaktivní prvky (jako uran nebo plutonium), většina energie uvolněné při výbuchu zasáhne okolí ve formě tepelné a tlakové vlny. [1] Samotná radiace vzniklá explozí má dosah relativně malý v závislosti na překážkách, která jsou jí v cestě. Dosah těchto efektů záleží na typu zbraně. Pojďme si vše ukázat na příkladu hlavice W-59 o síle 1 megatuny (zhruba 67x silnější než bomba Little boy svržená na Hirošimu).

V místě dopadu se vlivem obrovského množství tepla vše vypaří. Nevypaření lidé ve vzdálenosti cca do 10 km utrpí popáleniny 3. stupně, které budou ve spoustě případů smrtelné. Od vzdálenosti 10 km dál by pak lidé bez úkrytu utrpěli popáleniny 1. a 2. stupně. Další efekt výbuchu – tlaková vlna – by ve vzdálenosti 5 km byla tak silná, že by padaly budovy a létaly auta. [2,3]

V případě, že by se člověk nacházel dostatečně daleko (řekněme 15 km a dál) a přežil zmíněné efekty, teprve pak by na něj začaly působit důsledky radioaktivity. Při dopadu hlavice na zem se uvolní do vzduchu množství štěpných produktů (zplodin jaderné reakce) spolu s vypařeným materiálem z místa dopadu. V závislosti na počasí pak může tento radioaktivní prach uletět i několik stovek kilometrů a postupně padat na zem. Pokud bychom se nacházeli v době výbuchu ve směru větru, radioaktivní spad by nás smrtelně ohrozil především v prvních několika minutách až hodinách (nemoc z ozáření). Kontakt v následujících dnech by mohl způsobit poškození, které by se projevilo až v následujících letech (například rakovina). [4] Po několika týdnech se již většina radioaktivních produktů výbuchu rozpadne na stabilní atomy a není tak životu nebezpečná. V době mezitím je nejlepší ochranou vyvarovat se vdechování částic (respirátory, masky s filtry), zbavit se oblečení, které bylo kontaminováno nebo jej dekontaminovat a konzumovat pouze vodu a balené potraviny, které byly bezpečně uskladněné.

Největší nebezpečí tedy představují uvolněné teplo, tlaková vlna a radioaktivní spad v prvních okamžicích po výbuchu. Motivací k výrobě jaderných zbraní totiž primárně není zamořování, ale velký výbuch, který nám použití těžkých prvků umožňuje způsobit.

Nutno podotknout, že hlavice uvažovaná v příkladu je 50x menší, než největší odpálená hlavice Tsar, jejíž tepelné efekty bylo možné pocítit i ve vzdálenosti několika stovek kilometrů. [5] Také jsme neuvažovali dopad několika hlavic najednou, které by umocňovaly všechny ničivé dopady a množství radioaktivního spadu. V konečném důsledku by dostatečné množství prachu mohlo vyvolat tzv. nukleární zimu, která by ochladila celou planetu. Ta by se tak stala velmi nehostinnou pro jakékoli hospodářství a život obecně. [6,7]

Dopady jednotlivých hlavic si lze vyzkoušet na webu https://nuclearsecrecy.com/nukemap/, kde lze nastavit město na mapě, sílu bomby i jaké dopady chcete zobrazit. Na přiloženém obrázku je hypotetický dopad 1 MT W-59 na centrum Prahy, kdy by dle simulace většina centra byla srovnána se zemí a tepelné záření by dosáhlo až do Středočeského kraje. [8]

Nakonec bychom chtěli dodat, že mnozí experti na tuto problematiku poukazují na velmi nízkou pravděpodobnost, že se něco takového vůbec stane. A i v případě, že by k takové katastrofě došlo, by nejspíš tato munice mířila primárně na necivilní cíle. [9,10]

Z podstaty našich expertíz nejsme schopni tato vyjádření kriticky zhodnotit, nicméně považujeme za žádoucí tento aspekt zmínit.

Za Zeptej se vědce odpovídal Adam