V nejstarších obdobích češtiny vliv latiny přirozeně vyplýval z kontaktu vytříbeného a kulturního jazyka západní Evropy s českým státem, který se tehdy teprve utvářel, a s jeho jazykovým společenstvím [1a]. Tento kontakt zprostředkovalo především latinské (církevní) školství, z nějž pocházejí mj. slova anděl, jeptiška či řehole (to poslední vzniklo z regula, pravidlo, konkrétně pravidlo klášterního života) [2: 18, 3: 139], a prohloubil ho vznik pražské univerzity (založena Karlem IV. roku 1348). Latina pak jako mezinárodní jazyk středověké i raně novověké Evropy až do konce 18. století přímo ovlivňovala češtinu v různých vrstvách jazyka. Nejlépe to můžeme pozorovat v oblasti slovní zásoby, ale historicky je to patrné i v časování, skladbě souvětí nebo slohu textů [1a, 4: 399].

Výrazy latinského původu (latinismy) byly do češtiny přejímány buď přímo ‒ typicky v těch oblastech lidské činnosti, které souvisely s náboženstvím (svědomí: doslovný překlad z lat. conscientia), lékařstvím (pilule), školstvím (autor) nebo právem (majestát) ‒, anebo nepřímo, prostřednictvím němčiny nebo jiných románských jazyků, a v tomto případě šlo naopak o slova běžnější (cihla, košile, kaple) [1b, 2: 27, 3: 139-140, 4: 250]. Obecně lze říci, že čím vyššího vzdělání člověk dosáhl, tím větší byla míra kontaktu jeho mateřštiny s latinou [2: 50-51].

Nejnovější skupinou převzatých slov latinského původu jsou tzv. internacionalismy neboli slova mezinárodně používaná, např. exprezident, renovovat, konkurence. Ta se dnes do češtiny sice typicky dostávají prostřednictvím angličtiny, ale jejich slovní základy jsou velmi často latinského původu. Např. slovo resilience, houževnatost či odolnost, se skládá z latinské předpony re- znamenající znovu, opakovaně, a původního základu salire s významem skákat. Jde tedy o jakési „znovuvyskakování“: člověk se nevzdá, je odolný, vlastně si „znovu vyskočí“.

Je zajímavé, že některé tyto základy a předpony se docela často používají i v běžně mluvené češtině: internet je superrychlý, bývalý přítel je ex(přítel), politik zase ultrapravičák. Zvláštní skupinou latinských slov a slovních spojení, která jako by ztuhla v čase, jsou tzv. živá slova nebo okřídlené výroky typu ad hoc, de facto či Veni, vidi, vici: můžeme se s nimi setkat ve vyšším stylu vyjadřování [1b].

Pro Zeptej se vědce odpovídal Jakub

Zdroje:

[1a] Nový encyklopedický slovník češtiny: Šárka Zikánová, Vliv latiny na češtinu. https://www.czechency.org/slovnik/VLIV%20LATINY%20NA%20%C4%8CE%C5%A0TINU 

[1b] Nový encyklopedický slovník češtiny: Helena Karlíková, Latinismy v českém lexiku.
https://www.czechency.org/slovnik/LATINISMY%20V%20%C4%8CESK%C3%89M%20LEXIKU 

[2] František Cuřín, Vývoj spisovné češtiny. Praha 1985.

[3] Jiří Rejzek, Zrození češtiny. Praha 2021.

[4] Arnošt Lamprecht, Dušan Šlosar, Jaroslav Bauer: Historická mluvnice češtiny. Praha 1986.