Vaše otázka spadá do filosofického oboru zvaného epistemologie, který se zabývá povahou a legitimitou různých typů lidského poznání. Zde je mezi odborníky shoda na tom, že řadu informací o světě nedokážeme sami ověřit nebo že nedokážeme posoudit jejich pravdivost [1]. Může jít o informace o tom, co se děje na druhé straně planety, informace o vzdálených historických obdobích nebo informace o složkách reality, které jsou bez uplatnění speciální techniky (například mikroskopu) a metodologie (například statistiky) pro nás nedostupné.

Ve všech těchto případech informace přijímáme jako pravdivé nejen podle toho, do jaké míry je sami pokládáme za pravdivé nebo pravděpodobné, ale také a především podle toho, zda pocházejí ze zdrojů, které vnímáme jako důvěryhodné [2, 3]. V případě informací o tom, co se aktuálně děje v Austrálii, tak budeme věřit médiu s dobrou pověstí. V případě nějakého zjištění z oblasti organické chemie budeme více věřit respektovanému vědci z oboru nebo respektované vědecké instituci zabývající se organickou chemií. Důvěra nahrazuje naše omezené možnosti poznávat. Bez důvěry bychom také nemohli nakládat s některými informacemi zásadními pro náš život: věříme, že pijeme z kohoutku vodu ve stavu, který vědci uznali jako neproblematický; sami to ale neumíme ověřit.

V případě, kdy by vědecká instituce poskytla prostor pro šíření konspiračních teorií či pseudovědeckých témat, může dojít ke dvěma věcem. Lze předpokládat, že pokud by daná instituce například začala zaštiťovat přednášky jdoucí tímto směrem, mohou tyto teorie pro někoho nabýt větší důvěryhodnost. Jak jsem řekl výše, autorita instituce dodá daným teoriím váhu. Stejně tak ale může dojít k tomu, že tatáž instituce díky těmto přednáškám ztratí důvěryhodnost pro své publikum. Naše důvěra ve vědu je totiž založena na předpokladu, že vědci poskytují informace opřené o svoji odbornost [4]. Pokud daná instituce šíří konspirační teorie opírající se o pouhé domněnky nebo nepřesvědčivá odůvodnění, tedy o přesný opak standardního vědění, je to zjevně důvod k nedůvěře vůči dané instituci. Ta se případně může rozšířit v nedůvěru k vědě vůbec.

Tyto procesy přitom mohou probíhat souběžně, v závislosti na tom, kdo bude ony přednášky posuzovat. Například pro někoho, kdo téma, o němž se zde šíří dezinformace, vůbec nezná, může být daná instituce zárukou toho, že se říká pravda. Naopak pro někoho, kdo se v tématu orientuje, bude organizování takové přednášky známkou toho, že by dané organizaci už neměl tolik důvěřovat ve věcech, kde sám není schopen téma posoudit. V jednom případě tedy jde o újmu pro posluchače: nepravdu přijímá jako pravdu. V druhém případě jde o újmu pro instituci: i kvalitní vědění, které pak vytváří, ztrácí v očích veřejnosti váhu.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Tomáš