Na otázku, jak vzniklo vědomí, dosud bohužel neznáme jednoznačnou odpověď. Velmi dlouhou dobu se otázce věnovali především filozofové, vědci se pak vědomí a jeho biologické podstatě začali intenzivně věnovat až od začátku 90. let minulého století, kdy velkou roli při rozvoji tohoto vědeckého oboru hrál článek neurovědce Christofa Kocha a biologa Francise Cricka (objevitele struktury DNA) [1].

V současné době existuje velmi mnoho různých vlivných vědeckých teorií, které se snaží popsat, jak vzniká vědomí. Každá z těchto teorií se však na tuto otázku dívá z různých úhlů a vědci se často mezi sebou liší i samotnou definicí toho, co to vlastně vědomí je [2, 3]. Mezi dvě hlavní teorie patří Teorie globálního pracovního prostoru (Global workspace theory) a Teorie integrované informace (Integrated information theory) [2].

Podle teorie globálního pracovního prostoru je v našem mozku mnoho specializovaných částí, které zpracovávají informace nevědomě. Tyto části pak mezi sebou navzájem soutěží, která z nich začne vysílat do tzv. globálního pracovního prostoru, kde se informace stávají vědomými. Tento globální pracovní prostor je pak tvořen především nervovou sítí, která propojuje čelní a temenní lalok [2].

Teorie integrované informace popisuje problém vědomí více obecně a z hlediska matematiky. Podle této teorie je vědomí vlastností všech systémů, které zpracovávají informace, a vyplývá z uspořádání jejich jednotlivých částí. Dále z ní pak vyplývá, že existuje určitá škála vědomí a lze matematicky vypočítat, jakou míru vědomí má daný systém. Na základě této teorie by pak v lidském mozku mělo vznikat vědomí především v rámci zadních mozkových sítí, tedy propojením temenního, spánkového a týlního laloku. Teorie integrované informace se však dá použít nejen na živé organismy, ale může sloužit k popisu míry vědomí i u strojů a počítačů [2]. Zároveň však zde musíme zmínit, že tato populární teorie byla v minulých letech částí vědecké komunity ostře kritizována [4].

Vědecké teorie se tedy snaží vysvětlit vznik vědomí pomocí matematických modelů, pomocí popisu nervových procesů a některé teorie se snaží vědomí vysvětlit pomocí fyzikálních principů kvantové mechaniky [2, 3]. Žádná z teorií však dosud nedokázala jasně vysvětlit tzv. těžký problém vědomí, který formuloval filosof David Chalmers [5].

Podle Chalmerse se většina vědeckých teorií zabývá především „lehkým problémem“, tedy věnují se popisu dějů a procesů, které nastávají během vědomého prožitku. Těžkým problémem je však to, jak tyto děje a procesy způsobují tento vědomý prožitek [2]. Není to tedy tak, že by vědci o vědomí nic nevěděli. Podařilo se jim například poměrně dobře popsat, čím se mezi sebou liší fungování mozku lidí při vědomí a lidí v kómatu [6]. Zároveň však dosud nevědí, jak tyto konkrétní děje v mozku vedou k osobnímu pocitu vědomí.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Luboš