Zpočátku byl tabák považován jen za okrasnou rostlinu a teprve později se začal používat jako bylina se zvláštními léčebnými vlastnostmi. V roce 1571 Nicolas Manardes napsal disertační práci týkající se vlastností tabáku, které umožňovaly léčbu až 36 nemocí, včetně duševních chorob, horečky, bolestí hlavy, omrzlin, vředů, ran, otoků, bolesti zubů, pohlavních chorob a otrav. V průběhu staletí se způsob užívání tabáku změnil. Zpočátku se žvýkal, pil ve formě nápoje, jedl se a šňupal jako šňupací tabák. Používal se například jako oční kapky, klystýr, lék proti bolesti a protizánětlivý prostředek. Později došlo k výrobě cigaret, doutníků a dýmek. V dnešní době je tabák rostlinou, která se nejčastěji používá ke kouření poté, co byla dříve sušena a fermentována [1, 2]. Postupem času se zjistilo, že tabák má silné insekticidní (přípravek k hubení hmyzu) a návykové vlastnosti. Objevily se také první zprávy o negativním vlivu tabáku na lidské zdraví [1].

Na počátku 17. století se v Anglii poprvé objevil tzv. pokus o snížení spotřeby tabáku uvalením daně na tabák. V polovině 18. stol. v Německu vydal Fridrich Veliký vyhlášku proti kouření tabáku. Celé 18. století bylo obdobím, ve kterém se v mnoha zemích, včetně Ruska a Vatikánu, zavedl zákaz kouření tabáku. Nicméně je třeba zdůraznit, že tyto zákazy byly spíše spojeny s požadavky víry a morálky, nikoliv s obavami z negativního vlivu tabáku na lidské zdraví. Navzdory zjištění škodlivých vlastností této rostliny se tabák stával stále populárnějším.

Války a epidemie usnadnily další popularizaci kouření tabáku. Během druhé světové války bylo ve Spojených státech dokonce rozhodnuto, že tabákové plantáže by se měly stát oblastmi zvláštní ochrany. Ve 40. a 50. letech 20. století se objevily zprávy, že kouření cigaret se může podílet na vzniku rakoviny plic a že dehet obsažený v cigaretách má nepříznivý vliv na lidské zdraví a může se podílet na vzniku a rozvoji nádorových onemocnění. Avšak teprve v 60. letech 20. století bylo nalezeno a předloženo více důkazů o nepříznivém vlivu tabáku na lidské zdraví [1–3].

Světová zdravotnická organizace (WHO) klasifikuje kouření jako chronické, progresivní onemocnění a neurobiologickou závislost. Negativně ovlivňuje celkový zdravotní stav kuřáka a zdravotní stav lidí v jeho okolí. Pasivní kouření (PK) je definováno jako nedobrovolné vdechování tabákového kouře z cigaret, které kouří jiní lidé. V této otázce se budeme zabývat výhradně PK zápalných cigaret (zahřívaný tabák, vodní dýmky a ostatní formy kouření nejsou předmětem této odpovědi).

Zatímco studie zabývající se vlivem klasického kouření zápalných cigaret na aspekty zdraví kuřáka jsou jasně definované a nevyvratitelné [4–6], u PK jsou ve výzkumu určité limity. Tyto limity mohou zapříčinit onu pochybnost nad výsledkem jisté škodlivosti PK. Největším omezením ve studiích PK je nedostatek údajů o intenzitě nebo frekvenci vystavení PK.

Nicméně existuje řada epidemiologických studií, které jsou založeny na tzv. metaanalýze. Epidemiologický ukazatel je měřítko, které určuje, jak je nebezpečí v populaci rozšířené a silné, nebo které slouží jako ukazatel rizika pro lidské zdraví. Metaanalýza je pak typ vědeckého výstupu, který je založen na statistické kombinaci výsledků dříve publikovaných studií. Pokud je metaanalýza provedena kvalitně, má mnohem vyšší věrohodnost než jednotlivé studie, protože propojuje vhodným způsobem větší objem získaných dat. V praxi to vypadá například tak, že mohou být jednotlivé výstupy studií protichůdné, kdy jedna studie neprokáže statisticky významný rozdíl vlivu PK na zdraví jedince a další studie tento vliv prokáže. Pokud byl v těchto studiích použit stejný způsob metody zkoumání, stejné faktory ovlivňující výsledek (např. věk, jiné zdravotní problémy), mohou se údaje ze studií spojit a znovu vhodně vyhodnotit. Jen od roku 1981 do konce roku 1999 bylo provedeno 76 základních epidemiologických studií a 20 metaanalýz o vlivu PK na rakovinu plic [7].

Tabák a tabákový kouř obsahují komplexní směs více než 9500 chemických sloučenin, z nichž mnohé byly regulačními orgány uznány jako nebezpečné pro lidské zdraví. V roce 2012 sestavil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) seznam škodlivých a potenciálně škodlivých složek v nespáleném tabáku a tabákovém kouři, z nichž 79 je považováno za karcinogeny (látky, které mohou způsobit rakovinotvorné bujení). Za posledních 10 let bylo identifikováno 37 karcinogenů v nespáleném tabáku a 80 v tabákovém kouři [8]. Nikotin je hlavním alkaloidem obsaženým v tabákovém kouři a mnoho negativních účinků kouření se připisuje právě nikotinu. Nikotin je nejen návykovou složkou, ale vyvolává oxidační stres, který škodí tělu na buněčné úrovni kvůli rozvoji volných radikálů [9]. V současné době se za nejlepší dostupný biologický ukazatel vystavení tabákovému kouři využívá stanovení kotininu. Více jak 80 % nikotinu je v těle přeměněno na farmakologicky neaktivní kotinin (látka nemá žádné účinky na organismus), který lze zjistit v tělesných tekutinách (moč, krev) a využít ho tak k odhadu míry ohrožení [10].

Kouř ze zápalných cigaret lze rozdělit do tzv. hlavního a vedlejšího proudu. Hlavní proud kouře vzniká, když kuřák vdechuje, špička hořící cigarety se rozžhaví, čímž se velmi zvýší teplota, a produkty hořícího tabáku putují průdušnicí až do plic. Oproti tomu 85 % kouře z cigarety vzniká při jejím pasivním hoření při nižší teplotě, tedy když kuřák nevdechuje, z takzvaného vedlejšího proudu kouře. Oba kouřové proudy mají kvůli rozdílné teplotě rozdílné chemické složení. Překvapivě se z vedlejšího proudu kouře uvolňují toxické chemické látky ve vyšších koncentracích než z hlavního proudu kouře, proto je nebezpečnější. Přestože je pasivní kuřák vdechuje v menších koncentracích než kuřák toxiny hlavního proudu, kouř vedlejšího proudu s menší velikostí částic, vyšším obsahem kondenzátu (vysrážená kapalina, která vzniká vlivem rozdílné teploty nasávaného vzduchu a okolí) a nižší teplotou hoření je ve výsledku toxičtější než kouř hlavního proudu [11–13].

V poslední době se kromě pasivního kouření objevuje další termín, tzv. kouření z třetí ruky, který se používá k popisu situace, kdy se nekuřáci nastěhují do bytů, který předtím obývali kuřáci, nebo si od kuřáka koupí auto [14]. Nekuřáci tak nepřímo přijímají škodliviny z cigaretového kouře. Nedovedeme však říct, zda je kouření z třetí ruky z dlouhodobého hlediska zdravotně závadné.

Na základě metaanalýz bylo prokázáno, že PK významně zvyšuje riziko rozvoje kardiovaskulárního onemocnění (onemocnění srdce a cév) [15], rakoviny prsů [16], konečníku [17] a plic [18]. Dále byla prokázána souvislost mezi PK a rizikem vzniku revmatoidní artritidy (chronický zánět kloubů), které je o 34 % vyšší u jedinců vystavených pasivnímu kouření od rodičů v dětství než u jedinců, kteří mu vystaveni nebyli [19]. Dlouhodobé vystavení PK může mít za následek různé zdravotní problémy jako astma, alergie, infekce dýchacích cest, rakovinu různé lokalizace, zrychlenou aterosklerózu (kornatění tepen), zpomalení růstu a vývoje u dětí a v těhotenství může vést k vrozeným vadám a předčasnému porodu i nižší tělesné hmotnosti a délce novorozence [20].

V dnešní době je kouření považováno za jedno z nejnezdravějších lidských chování a za nejčastější závislost. Podle údajů WHO tabák každoročně zabije více než 8 milionů lidí, včetně přibližně 1,3 milionu nekuřáků, kteří jsou vystaveni pasivnímu kouření. Přibližně 80 % z 1,3 miliardy uživatelů tabáku na světě žije v zemích s nízkými a středními příjmy [21], kde je zátěž nemocí a úmrtí souvisejících s tabákem největší. V roce 2020 užívalo tabák 22,3 % světové populace: 36,7 % mužů a 7,8 % žen. V zájmu řešení tabákové epidemie přijaly členské státy WHO (kam Česká republika patří) v roce 2003 Rámcovou úmluvu WHO o kontrole tabáku (WHO FCTC). V současné době je smluvními stranami této smlouvy 182 zemí. V roce 2007 představila WHO praktickou, nákladově efektivní iniciativu o snižování poptávky kouření, nazvanou MPOWER. Jedná se o šest opatření: monitorování užívání tabáku a politiky prevence, chránit lidi před užíváním tabáku, nabídnout pomoc při odvykání užívání tabáku, varovat před nebezpečím tabáku, prosazovat zákazy reklamy, propagace a sponzoringu tabákových výrobků a zvyšovat daně z tabáku. Prokázalo se, že tyto opatření zachraňují životy a snižují náklady na zdravotní péči [22].

Pro Zeptej se vědce odpovídala Bohunka