Podle všeho je na vámi zmiňovaném videu zachycen chlapec s ADHD, tedy s vrozenou poruchou pozornosti a hyperaktivitou. Pokud se podíváme do literatury, zjistíme, že osoby s touto diagnózou, ať už děti, nebo dospělí, jsou často tzv. fotosenzitivní, tedy že jim vystavení přímému ostrému světlu – ať už ze Slunce, nebo ze zářivky – způsobuje různé problémy, jako například bolesti hlavy, nepříjemnou bolest očí, syndrom suchého oka apod. [1].
Fotofobie, jak se citlivost na světlo někdy v odborné literatuře označuje, byla nalezena také u jiných nervových a duševních onemocnění nebo obecně nemocí, které se nějak týkají nervového systému, jako jsou migrény, deprese nebo třeba meningitida (zánět mozkových plen) [2].
Může za to modrá složka světla
To, co stojí za citlivostí na světlo, jsou speciální buňky v sítnici našeho oka (tzv. retinální gangliové buňky), jež specificky reagují na modrou složku světelného spektra. Tyto buňky jsou světlem aktivovány a dále komunikují s neurony v našem mozku [3]. Modrá složka světelného spektra je přirozeně v denním slunečním světle zastoupena hlavně ráno a dopoledne, zatímco odpoledne a večer je jí málo nebo chybí úplně. „Modré“ světlo vysílá skrze sítnici do mozku informaci našim biologickým hodinám, že je den a máme být vzhůru.
V poslední době se již podařilo laickou veřejnost poučit o škodlivosti modrého světla, pokud je přijímáno večer, především z obrazovek telefonů a tabletů. Modrá složka totiž oddaluje tvorbu melatoninu, hormonu, který se vyplavuje do krve v noci. Pokud spíme v době, kdy se nám tvoří melatonin, je náš spánek kvalitnější [4]. Osoby s ADHD mají častěji tzv. pozdější chronotyp, někdy označovaný jako „sova“, tedy raději chodí později spát a později vstávají, což vychází z faktu, že se jim melatonin přirozeně uvolňuje do krve později. Pokud ovšem musí vstávat dříve, než je jim přirozené, vede to k nedostatku spánku a jeho špatné kvalitě [5].
Ne všichni dobře snášejí ostré světlo
Zmíněná fakta mohou být důvodem, proč bylo chlapci na videu příjemněji při méně intenzivním světle, protože může ostré světlo hůře snášet, což může vést ke zhoršení projevů ADHD. Zároveň je možné, že se mu jako pravděpodobné „sově“ modré světlo po ránu moc nelíbí.
Přestože je podle videa těžké přesně usuzovat, zdá se, že se jedná o starší záznam, a dá se tedy předpokládat, že zářivka, která je v místnosti použitá, tzv. bliká, aniž bychom to postřehli – což může být další problematický aspekt pro citlivější jedince.
Z přiloženého videa se však nedají dělat velké závěry. Jedná se o izolované pozorování jednoho dítěte, kde i samotné přesazení chlapce do přední části třídy mohlo mít vliv na jeho zklidnění.
Světlo nastavuje naše biologické hodiny
Ale! – Modrá složka světla je zásadní pro naši schopnost se soustředit právě proto, že umí nastavit naše biologické hodiny. I když nám nemusí být ostré světlo po ránu po chuti, nejsou bez něj správně nastartovány naše kognitivní funkce [6]! Tudíž – jako je důležité se večer vyvarovat modrého světla, je stejně zásadní se mu ráno a dopoledne vystavovat.
Jelikož je sluneční světlo mnohonásobně intenzivnější než to interiérové, je nejlepší si ráno biologické hodiny nastavit přirozeným světlem. To můžeme udělat ranní procházkou do práce nebo do školy. Pokud musíme vstávat do tmy, tak alespoň použijeme při ranních přípravách zářivku, která bude obsahovat modrou složku světelného spektra.
Simulace venkovního světla v místnostech
Jestliže pracujeme v interiéru, je ideální mít pracovní místo blízko okna nebo mít alespoň intenzivní vnitřní osvětlení, které bude v průběhu rána a dopoledne co nejvíce podobné složení světla v exteriéru. Dnes už pro tyto účely existuje tzv. biodynamické osvětlení, které se snaží simulovat denní světlo.
Mnoho výzkumů ukazuje, že pokud se v místnosti zvětší okna, udělají se ve stropě nebo se umělým osvětlením co nejvíce napodobuje venkovní světlo, dochází ke zlepšení výkonu, soustředění a paměti, tedy kognitivních funkcí.
Takové experimenty se dělaly například u studentů ve školách v severských zemích nebo u seniorů v nemocnicích či léčebnách dlouhodobě nemocných. Stejně tak se světlo používá k léčbě například pacientů trpících depresí [7–10]. Většina z nás jistě zná, jak procházka na denním světle umí zlepšit náladu.
Závěr
Je tedy možné, že pro osoby trpící fotofobií bude lepší nevystavovat se příliš ostrému světlu. Případné projevy, jako jsou bolesti hlavy, pocity na zvracení nebo bolesti očí, budou jejich kognitivní výkon jistě ovlivňovat více než možné přínosy modrého světla u zbytku populace.
Pro ostatní ale jednoznačně platí, že pokud nemohou trávit den venku, mělo by osvětlení v interiéru co nejvíce napodobovat to venkovní.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Vendula
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.3389/fneur.2014.00256
[2] https://doi.org/10.1186/s40035-017-0095-3
[3] https://doi.org/10.1038/27794
[4] https://doi.org/10.1177/074873049701200609
[5] https://doi.org/10.1007/s12402-016-0214-5
[6] https://doi.org/10.1007/s00702-006-0621-4
[7] https://doi.org/10.1016/j.jenvp.2022.101845
[8] https://doi.org/10.1016/j.sleh.2015.09.003
[9] https://doi.org/10.1016/j.jalz.2010.05.1114
[10] https://doi.org/10.1016/j.jamda.2007.01.003
Další čtení prověřené autorem:
O světle a jeho benefitech i nástrahách dobře informuje na svých stránkách například Hynek Medřický. Dozvíte se tam i o biodynamickém osvětlení: https://www.medricky.cz
Určitě se dá doporučit rozhovorová kniha prof. Heleny Illnerové, zakladatelky chronobiologie u nás: https://obchod.portal.cz/rozhovory/illnerova-helena-cas-pro-svetlo/
