Melatonin je hormon, který se vyplavuje do mozku během tmavé části dne. Jestliže spíme v době, kdy se nám vyplavuje melatonin, náš spánek je kvalitnější. Jeho tvorbu zastavuje světlo. I krátké osvětlení – například v průběhu noci při cestě na toaletu – způsobí okamžitý pokles hladiny melatoninu a nám poté může trvat delší dobu, než usneme [1].

Rytmus v hladině melatoninu je jedním z mnoha biologických rytmů, které řídí tzv. biologické hodiny. Ty se nacházejí téměř ve všech orgánech a tkáních a fungují na principu tzv. hodinových genů, které řídí rytmické chování našeho organismu. U savců jsou biologické rytmy řízeny z centrálních hodin v mozkové oblasti zvané hypotalamus a jsou propojeny pomocí očních nervů se sítnicí našeho oka.

Světlo seřizuje naše vnitřní hodiny

V sítnici oka máme několik druhů buněk, které zprostředkovávají vidění: tyčinky zodpovědné za černobílé vidění, čípky za barevné a tzv. retinální gangliové buňky, které jsou citlivé na světlo a umožňují nám vnímat světlo a tmu. Pokud tyhle buňky osvítíme, pošlou signál o světle do centrálních hodin, které se tím nastaví – jako když každý den natahujeme hodinky – a poté jsou naše vnitřní biologické hodiny v souladu se střídáním dne a noci [2].

Za situace, kdy bychom pobývali delší dobu ve stálé tmě, nebo právě u nevidomých lidí, nebudou naše biologické hodiny nastavovány světlem a jejich rytmus se bude u každého člověka odchylovat od 24hodinového rytmu střídání světla a tmy. Ve výsledku tak sice budeme každý den spát a bdít, ale doba usínání a probouzení se bude každý den mírně posouvat v čase: Pokud je náš vnitřní rytmus kratší než 24 hodin, budeme se předbíhat (posun dopředu), pokud je delší, tak se budeme zpožďovat (posun dozadu) [3].

Jestliže tedy nejsme schopni vnímat světlo, naše rytmy nejsou s vnějším světem sladěné – a to se týká i rytmu v melatoninu a dalších hormonech. Nesprávné seřízení biologických hodin vede k ospalosti v ty dny, kdy naše vnitřní hodiny „běží časem“ jinak než vnější světelné podmínky. Dále může také docházet k poruchám koncentrace, spánku a nálad [4].

Někteří nevidomí světlo vnímají

Velmi však záleží na typu slepoty. Někteří nevidomí jsou schopni světlo vnímat, jelikož tyčinky a čípky jsou v jiné vrstvě sítnice než buňky citlivé na světlo. Existují typy slepoty, které vnímání světla umožňují, a tito lidé, přestože nevidí, mají světlem nastavované biologické hodiny. Takovou poruchou zraku je například Retinitis pigmentosa – dědičné onemocnění sítnice, které vede s postupem věku ke ztrátě zraku. Tahle nemoc postihuje právě jen vrstvu buněk, v níž se nachází tyčinky a čípky, vnímání světla tudíž většinou není porušeno.

Další popsanou poruchou zraku, u níž je postižený schopný světlo vnímat, jsou některé jiné druhy retinopatie, tedy poškození sítnice, například u předčasně narozených dětí, či u tzv. odloučení/odchlípení sítnice. Většina nevidomých však není schopna světlo vnímat, například lidé trpící zeleným zákalem nebo ti, kterým oči zcela chybí, jak je zmíněno v dotazu [5].

V případě, že nemůžeme vnímat světlo a tmu, pomáhá nastavení biologických hodin, zejména v ostatních orgánech, dodržovat pravidelnost ve stravě a pohybu či pravidelné vstávání na budík. Využít lze také doplňky stravy s melatoninem. Žádná z těchto variant však není, bohužel, tak účinná k seřízení biologických hodin jako světlo [4, 6, 7] .

Pro Zeptej se vědce odpovídala Vendula