Rozklad slunečním světlem

V dotazu č. 1295 jsme odpovídali, proč na slunci mizí skvrny od mrkve. Ve zkratce: skvrna na textilii je tvořena barvivem, které je citlivé na světlo. Citlivost molekul na světlo znamená, že když molekula barviva pohltí světlo, získá dostatek energie k tomu, aby se rozpadla. Rozpadlá molekula potom ztrácí své vlastnosti, především svoji barvu, a proto skvrna mizí.

Když molekula barviva pohltí jediný foton viditelného světla, přijme překvapivě velké množství energie, které může využít k následným chemickým reakcím. Pro srovnání: kdybychom jí chtěli dodat stejné množství energie ve formě tepla, museli bychom ji ohřát přibližně na 26 000 stupňů Celsia [1]. To je asi pětkrát vyšší teplota, než panuje na povrchu Slunce. Za takových podmínek už neexistují pevné látky ani kapaliny, natož naše špinavé tričko.

Proč přítomnost vody pomáhá?

Pokud skvrny na mokré látce mizí lépe, znamená to, že se molekuly barviva musejí rozpadat v přítomnosti vody častěji. Důvodem je, že sluneční záření působí v malé míře také na samotnou vodu [2]. Vzniká tím celá řada sloučenin, které souhrnně označujeme jako reaktivní formy kyslíku [3, 4].

Nejznámějším zástupcem z této skupiny sloučenin je peroxid vodíku (H₂O₂). Reaktivní formy kyslíku jsou nestabilní sloučeniny a rády reagují se vším, s čím přijdou do kontaktu, tedy i s barvivem ve skvrně. Touto reakcí se molekuly barviva rozloží, ztratí svoji barvu a skvrna mizí.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Adam

Zdroje:

D. S. Wagner, L. Spierling, O. S. Wenger, ACS Cent. Sci., 2026, 12 (2), 144–156. https://doi.org/10.1021/acscentsci.5c02047
S. V. Gudkov, O. E. Karp, S. A. Garmash, V. E. Ivanov, A. V. Chernikov, A. A. Manokhin, M. E. Astashev, L. S. Yaguzhinsky, V. I. Bruskov, Biophys., 2012, 57, 1–8. https://doi.org/10.1134/S0006350912010113
P. R. Ogilby, Chem.Soc. Rev., 2010, 39 (8), 3181–3209. https://doi.org/10.1039/b926014p
T. L. De Jager, A. E. Cockrell, S. S. Du Plessis in Ultraviolet Light in Human Health, Diseases and Environment (Ed.: S.I. Ahmad), 2017, 15–23. https://doi.org/10.1007/978-3-319-56017-5_2