Kdo jsme
Až co mi paměť sahá, mě fascinovaly filmy s Indiana Jonesem. Jeho nájezdy na prastaré chrámy, nestálá akce, vyhýbání se nastraženým pastem a souboje se záporáky. Když se mě tedy jako malého ptali, co bych chtěl dělat až budu velký, archeologie byla jasná volba (hned po popelářské fázi). S tím, jak mi přibývaly roky, tak přímou úměrou ubývaly iluze o tom, jak reálná archeologie skutečně vypadá. I přes to jsem nastoupil ke studiu archeologie a světe div se, žádné přednášky o vykrádání chrámů, žádná praktická cvičení zacházení s bičem, nebo deaktivace pastí se nekonala. Po rychlém vystřízlivění a dokončení studia archeologie jsem přestoupil na biologickou antropologii, která mně zcela pohltila i bez zběsilých útěků před valícím se kamenem a rvaček se záporáky. Následně jsem pro rozšíření obzorů vystudoval doktorát z genetiky a mikrobiologie.
V současné době působím na Archeologickém ústavu AV ČR a na Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Bavím se multioborovým přístupem ke studiu minulých populací. Snažím se kombinovat celou řadu oborů (antropologie, archeologie, analýzu DNA, radiouhlíkové datování a mnoho dalších) pro vytváření reálného obrazu o podobě společnosti a životě lidí v minulosti a tento obraz zprostředkovat současným lidem. Mimo jiné se podílím na archeologické expedici ve středním Ománu, nebo na výzkumu deviantních pohřbů (dříve v médiích často označované jako pohřby upírů, ale chtěl bych požádat čtenáře, aby je za upíry neoznačovali, ve většině případů tyto pohřby nemají se strachem z upírů nic společného). Hodně se poslední dobou bavím pozorováním společnosti a stále více se ujišťuji pravdivostí citátu: „Poučení z historie je to, že se z ní nikdo nikdy nepoučí.“, což přesně odpovídá současnému dění ve světě.