Cesta koloběhu vody, kterou popisujete, je jednou z několika možných cest. Jde o tzv. velký koloběh vody. Délka takového koloběhu ale závisí na době, než se dostane voda do moře, tedy například na délce toku řek. Navíc, jak už jste nastínila, tato cesta vůbec nemusí být přímočará. Vodu můžete vypít a některé její molekuly nosit ve svých buňkách po dlouhou dobu, než ji vyloučíte a dostane se kanalizací do čistírny odpadních vod, řeky a následně moře. Nebo voda vůbec do moře nedoteče a odpaří se již dříve v rámci relativně blízkého okolí, například při odpařování z louží nebo rybníků. Tomu se říká malý koloběh vody. Pokud vodu použije nějaká rostlina či strom pro svůj růst, doba jejího koloběhu se prodlouží. Takhle bychom mohli pokračovat až ke krajním případům, kdy se voda dostane do ledovců či zvodní (podzemních vod uložených v horninách pod zemským povrchem), kde může zůstat tisíce až desítky tisíc let, než se dostane opět na zemský povrch [1]. V neposlední řadě je možné, že ona konkrétní molekula vody se již nevrátí.

Známe ale například průměrnou dobu zdržení vody v atmosféře, tedy mezi výparem a následnými srážkami, a ta činí kolem jednoho týdne [2]. Snadno se lze dobrat i zdržení ve vodohospodářských systémech: třeba v případě největší vodárenské nádrže u nás, Švihova (známé spíše jako vodní nádrž Želivka), je doba zdržení něco přes rok, než dojde k její úpravě a je vodovodem dopravena do našich kohoutků [3].

Z uvedeného vyplývá, že Vaši otázku nelze jednoduše odpovědět, protože osud jednotlivých molekul vody se může velmi lišit.

Pro Zeptej se vědce odpovídaly Pavla a Christina