Problém, zda je “zdravější” pít sycené nápoje slazené cukrem (popřípadě fruktózo-glukózovým sirupem) nebo umělými sladidly, je jeden z nejkontroverznějších, na které lze v oblasti výživy narazit. Chcete-li rozdmýchat vášnivou debatu mezi výživáři, položte jim tuto otázku.

Rozhřešení je přitom velmi prosté — jde především o množství a o zdravotní stav člověka, který podobný nápoj zamýšlí vypít.

—

To, co nazýváme běžně pojmem “cukr”, je v tomto případě sacharóza — molekula, která se skládá z glukózy a fruktózy. Na tyto dvě molekuly je sacharóza štěpena při trávení a jako tyto dvě molekuly se také vstřebává. Fruktózo-glukózový sirup, který se běžně používá jako jedna z podob “cukru”, je směs těchto dvou molekul, obvykle v poměru 55:45 ve prospěch fruktózy.

Je to právě fruktóza, která je často (a trochu právem) démonizována, jelikož její nadměrná konzumace dokáže v organismu způsobit nemilé věci — například ztučnění jater. Cukr, na rozdíl od umělých sladidel, také obsahuje kalorie, tedy energii. Právě energetický obsah sladidel je pravděpodobně nejvýraznější faktor při rozhodování, kterou z alternativ zvolit.

Sycené nápoje slazené cukrem (či Fru-Glu sirupem) běžně obsahují okolo 80 g cukru na jeden litr nápoje. Takové množství může být problematické například pro diabetiky, a obecně vzato nadměrný příjem energie (například právě v podobě cukru v nápojích) pak i pro obézní osoby či osoby s jinou poruchou energetického metabolismu. WHO doporučuje omezit příjem cukru tohoto typu na méně než 10 % celkového příjmu energie (to u průměrného člověka odpovídá asi 50 g cukru denně) — a v posledních letech je tendence se “přidanému cukru” vyhýbat úplně.

Pod pojmem “umělá sladidla”, přesněji “nenutriční sladidla (non-nutritive sweeteners)” se schovává celá řada chemických látek, které chutnají tak sladce, že k dosažení “úrovně sladkosti” cukru stačí použít jen minimální množství takové látky. Umělá sladidla také díky tomu, že se buď nevstřebávají a nebo prochází organismem nezměněné (nemetabolizují se), neobsahují žádné kalorie, což je také hlavní důvod, proč je vůbec používáme.

Z hlediska bezpečnosti lze konstatovat, že doposud žádný výzkum neprokázal, že by snad umělá sladidla v dávkách, které je reálné zkonzumovat, měla být nebezpečná.

V minulosti byly v této otázce často zmiňovány studie, které spojovaly některá ze sladidel se vznikem rakovinného bujení. Z těch ale nelze usuzovat na potenciální nebezpečí pro člověka (například typicky proto, že byla použita násobně vyšší množství daného sladidla, než je pro člověka reálné zkonzumovat), a další studie provedené na lidské populaci asociaci sladidel s rakovinou prozatím vylučují.

V dnešní době patrně nejdiskutovanější problematika ohledně potenciální škodlivosti umělých sladidel se týká jejich vlivu na střevní mikrobiom. Zde nelze z dostupných studií jednoznačně říct, zda umělá sladidla nějaký efekt mají; bylo by do velké míry podivné, kdyby neměly. Otázkou je, zda mají tyto změny nějaký efekt na zdraví člověka.

Je opět potřeba upozornit na to, že většina studií byla provedena na zvířatech, a není proto úplně relevantní pro lidskou populaci, popřípadě obsahuje jiné chyby — například zkoumání vlivu sladidla, které se kompletně vstřebává, na bakterie žijící v části střeva, kam až se sladidlo trávicím traktem nedostane a nemůže se tam tedy vyskytovat. Patrně jediným reálným přímým zdravotním rizikem je konzumace aspartamu nemocnými fenylketonurií, tedy vzácnou genetickou poruchou metabolismu, při které se v krvi hromadí aminokyselina fenylalanin v množství, které je toxické. Fenylalanin je přitom jeden z produktů metabolismu aspartamu.

Závěrem musíme říci, že podle našeho názoru neexistuje žádný důvod, proč pití slazených sycených nápojů doporučit. Problém, zda je “zdravější”, nebo spíše “méně nezdravý” nápoj slazený cukrem či umělými sladidly, do velké míry závisí na zdravotním stavu člověka. Obéznímu člověku či diabetikovi uškodí pravděpodobně více cukr, popřípadě energie z něj získaná; lidem, kteří mají problémy se střevní mikroflórou, pak možná mohou více uškodit umělá sladidla, ale je zapotřebí provést více studií na toto téma.

Za Zeptej se vědce odpovídal Adam