Pokud se zaměříme na rozdíly mezi evropským a asijským pivem, je důležité nejdříve nahlédnout do historie. V Asii se nápoje podobné pivu objevovaly dlouho před globalizací a setkáním evropského piva s asijskou kulturou. Evropský typ piva se do Asie dostal až v průběhu 19. století, kdy začalo v Asii převládat vaření klasického ležáku.
Přestože receptury v Evropě a Asii vycházejí z podobného základu, od 19. století mohlo dojít k mnoha změnám. Je důležité brát v úvahu, že evropská piva jsou často regulována přísnými předpisy: například německé předpisy o „čistotě“ piva „Reinheitsgebot“ povolují používat pro výrobu klasického piva pouze vodu, ječmen a chmel. Podobné regulace nemusí být v Asii tak přísné, co se týče specifických ingrediencí nebo množství přidaných látek a nečistot, jako je například formaldehyd, který je běžným vedlejším produktem výrobního procesu [1]. Ten se spolu s dalšími vedlejšími produkty procesů vaření piva nachází i v těch evropských, ale množství těchto látek je hlídáno [2]. Nepodařilo se nám zjistit, zda jsou v Asii kontrolované stejně, nebo méně. Kromě formaldehydu se ale v asijském pivu mohou nacházet i jiné nečistoty [3]. Mnoho asijských piv přidává kromě ječmene také jiné obiloviny, jako je kukuřice nebo rýže, což zrychluje a zlevňuje proces fermentace [4]. Asijské pivovarnictví, ačkoliv často inspirováno evropskými metodami, může zahrnovat experimentálnější přístupy a méně přísná regulační omezení.
Dalším faktorem mohou být regionální preference, které vedou k obměnám receptur. V Asii se setkáváme s unikátními pivními styly a příchutěmi, přizpůsobenými místním chutím. Například v Japonsku existuje happoshu, druh piva s nižším obsahem sladu a přídavkem cukrů z jiných zdrojů, což bylo původně motivováno daňovými důvody, ale lokálně se tento styl piva a jeho specifická chuť staly velmi oblíbenými.
Konkrétní reakce vašeho těla na pivo, jakož i dopadu na následující ráno, může být ovlivněna kterýmkoliv z těchto faktorů, včetně možné intolerance nebo alergické reakce na nějakou složku, která se v evropském pivu běžně nenachází. Bude se tedy nejspíš jednat o individuální reakci člověk od člověka.
Co říci závěrem? Není v našich silách takto obecnou otázku zodpovědět přesně – možných vlivů je daleko více než dostupných informací. Kromě zmíněných rozdílů ve složení, možných vedlejších produktech kvašení, obsahu cukru apod. může hrát roli i jiný životní styl a rytmus. Například vlivy místní diety, teploty, vlhkosti nebo šok z posunu o několik časových pásem.
Pro Zeptej se vědce odpovídal Filip
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1155/2011/797604
[2] https://doi.org/10.1080/19440049.2019.1675911
[3] https://doi.org/10.1002/j.2050-0416.2006.tb00733.x
[4] https://doi.org/10.5772/66450