Odpověď na tento dotaz se zdá na první pohled snadná. Pokud ovšem máme zkušenosti s tím, jak divoce a nezkrotně se umí přirozený jazyk chovat, vytušíme, že snažit se interpretačně zkrotit tato spojení bude dobrodružstvím s nejasným úspěchem.
Nejničivější povodně a hokej
Začněme u jednoho z příkladů, třeba u povodní: nejničivější povodně od [roku] 1997. Samotné datum 1997 tu přeneseně zastupuje povodně z roku 1997. Ve spojení vlastně ale není ani slovo o tom, že tehdejší povodně byly ničivé, to by spojení muselo být košatější: nejničivější povodně od ničivých povodní v červenci 1997. Pro porozumění danému spojení jednoduše uplatňujeme a) svoje znalosti o světě, tedy to, že si ony povodně pamatujeme nebo jsme o nich někdy četli, b) svoje zkušenosti z komunikace, tedy předpoklad, že pokud by ničivé nebyly, ani bychom je v tomhle kontextu nezmiňovali.
Zkusme si jen představit vyjádření, že tohle je největší úspěch české reprezentace na mistrovství světa v hokeji od [roku] 2023. Zrovna v roce 2023 totiž vypadl český reprezentační tým z mistrovství záhy, bylo by tedy zvláštní, kdyby právě tento rok sloužil jako referenční rok pro srovnání s mistrovstvími v dalších letech. Pokud jde o míru úspěšnosti, vztáhneme se k jinému úspěšnému roku, stejně tak ničivé povodně má smysl srovnávat s jinými ničivými povodněmi a velké útoky s jinými velkými útoky.
Nejvyšší možná míra
Teď se ovšem z charakteristiky posuňme ke srovnání. Ve spojeních z dotazu je totiž všude užit 3. stupeň přídavných jmen, tedy superlativ. To znamená, že události, o nichž mluvím, vykazují značnou míru nějaké vlastnosti, jsou nejničivější a největší.
Jenže tahle značná míra je omezená časově. Je koncovým bodem časové osy, na níž se nejspíš rozkládají všechny možné události stejného druhu, tedy jiné povodně, jiné teroristické útoky, jiné hospodářské krize, ale s menší mírou dané vlastnosti, ničivosti a velikosti. Každá časová osa má i bod počáteční a tím je ona událost, k níž v příkladech odkazuju konkrétním datem, ať už rokem, nebo dnem, přičemž tato data tedy v podstatě zastupují konkrétní událost.
Do celé interpretace rozebíraných spojení promlouvá i to, jestli počáteční body časových os do množin zahrnujeme, nebo nezahrnujeme. Pokud ano, spíš budeme směřovat k interpretaci, že tyhle povodně jsou stejně ničivé nebo ničivější než ty z roku 1997, pokud ne, spíš nás to bude svádět k širší interpretaci, že tyhle povodně jsou ničivější než všechny povodně z časové osy, ale klidně stejně ničivé, míň ničivé i ničivější než ty z roku 1997.
Divokost přirozeného jazyka
Tolik k teoretickým základům. Přirozený jazyk je ovšem bujná zvěř a zejména tam, kde něco na povrchu vypouštíme, kde je pro porozumění potřeba širší kontext nebo kde do porozumění vstupují potřeby a očekávání mluvčích, musíme interpretovat otevřeně a obezřetně.
Přirozený jazyk se totiž mnohdy chová jinak než jazyk, který by vyžadovala logika ve smyslu vědeckém nebo právním. Srovnejme si spojení z otázky s informací typu „děti do 3 let mají vstup zdarma“, kdy mnozí váhají, jestli je vstup zdarma pouze do 2 let a 364 dní věku, nebo naopak do 3 let a 364 dní věku. Jediné správné vysvětlení tu ani nemusí existovat a bez přesnějšího vysvětlení se o interpretaci můžeme maximálně tak přít.
Jediné správné řešení nemusí existovat
Celá odpověď na položenou otázku by tedy mohla znít: nevíme, oboje je možné. To by ovšem vypadalo tak, že jsme onen prales přirozeného jazyka jen přeletěli. Kouzelnější je ale jím projít. To, že nedojdeme k jedinému správnému řešení, už se pak totiž nezdá jako nevědomost, ale jako poznání.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Hana
Rozšiřující četba navržená recenzentem Radkem Šimíkem:
Dočekal, Mojmír (2012): Negation and durative adverbials. In Markéta Ziková and Mojmír Dočekal (eds.), Slavic languages in formal grammar: Proceedings of FDSL 8.5, Brno 2010. Frankfurt: Peter Lang.
Sharvit, Yael – Stateva, Penka (2002): Superlative Expressions, Context, and Focus. Linguistics and Philosophy, 25, s. 453–504.
Šimík, Radek – Demian, Christoph (2020): Definiteness, Uniqueness, and Maximality in Languages With and Without Articles. Journal of Semantics, 37/3, s. 311–366.
