Nepřátelství vůči židovským komunitám mělo a má různé projevy v závislosti na době, místu či okolní kultuře. Různé formy pronásledování židů nebo předsudků vůči nim nemůžeme automaticky považovat za projevy jednoho jevu s nějakou jedinečnou „prapříčinou“. Dají se však najít důvody, proč byli židé v křesťanské společnosti po staletí vystavováni různým formám diskriminace (nespravedlivého zacházení).

V předmoderní době hrála příslušnost k náboženství významnou roli. Jako náboženská menšina stáli židé přirozeně na okraji křesťanské společnosti. Jejich postavení však navíc zhoršoval fakt, že židovství je pro křesťany také důležitým symbolem. Křesťanství od svého vzniku chápalo judaismus jako pravdivé, ale překonané náboženství. Židé byli obviňováni z toho, že nepřijali Ježíše jako Mesiáše (spasitele) a podíleli se na jeho ukřižování. Judaismus se proto stal synonymem duchovní slepoty a odmítnutí Boží spásy.

Nadřazenost křesťanské víry se měla ideálně promítnout také do společenských vztahů. Židé nesměli vlastnit půdu, omezená byla také jejich možnost provozovat řemesla. Začali se proto soustředit na obchod a často rizikové peněžní půjčky. Ty ochotně využívali jak křesťanští panovníci, tak nižší vrstvy. V roli věřitelů se však židé dostávali vůči křesťanům do nadřazeného postavení, což bylo v rozporu s ideálním obrazem společnosti a zdrojem napětí. Panovníci sice židům výměnou za výhodné úvěry a zvláštní daně nabízeli fyzickou ochranu, úzké vazby na vládce však zranitelnost židovských komunit paradoxně často ještě více posilovaly.

První rozsáhlý útok na židy ve středověké Evropě se odehrál během první křížové výpravy vyhlášené papežem Urbanem II. roku 1095. Původní myšlenka výpravy – vytlačení muslimů z Palestiny – se zvrhla ve spontánní útoky proti židům následujícího roku, především v oblasti Porýní.

S rozšířením židovského osídlení v průběhu středověku začaly mezi křesťany sílit obavy ze škodlivého vlivu židů. Podobně jako jiné skupiny na okraji křesťanské společnosti (kacíři, husité, malomocní) byli židé obviňováni z úmyslu oslabit křesťanskou víru nebo přímo útočit na křesťany. Od 12. století dále vznikají nepravdivá obvinění z rituálních vražd, trávení studní nebo znesvěcování hostií a v reakci na ně snahy vymezit hranice mezi oběma komunitami, a tak křesťany před nebezpečím ochránit.

Křesťanská protižidovská rétorika vznik těchto obvinění umožnila, k jejich realizaci a rozšíření však přispívaly různé další faktory: soupeření politických institucí a autorit, společenské krize, debaty intelektuálů či přírodní katastrofy. Můžeme si to představit jako sud se střelným prachem čekajícím na jiskru. Tu jiskru však obvykle zažehlo hledání odpovědí na obecnější otázky: „Co to znamená být křesťanem?“, „Jak by měla fungovat spořádaná společnost?“ nebo „Proč naši komunitu postihlo neštěstí?“ Do odpovědí na tyto otázky často vstupovala právě negativní symbolika judaismu.

Bylo by však chybou domnívat se, že židovské dějiny jsou jen jakýmsi sledem velkých katastrof. Násilí proti židům mohlo mít také formu poměrně neškodných symbolických aktů (např. házení kamení na zdi židovské čtvrti o Velikonocích), které umožňovaly udržovat napjaté vztahy v rovnováze. Navíc, jak ukazuje výzkum posledních desetiletí, soužití židů a křesťanů bylo z velké části pokojné. Zvláštní náboženský rámec tohoto soužití nikdy zcela nezanikl, ale židé a křesťané přesto vedle sebe bydleli, obchodovali spolu a přicházeli do každodenního kontaktu. Nelze tedy říct, že by židé byli „předurčeni“ k tomu být terčem nenávisti, a to ani ve středověké Evropě, ani později.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Milan.

Zdroje:

Jonathan Adams and Cordelia Hess, eds., The Medieval Roots of Antisemitism: Continuities and Discontinuities from the Middle Ages to the Present Day (New York: Routledge, 2018).

David Biale, ed., Cultures of the Jews: A New History (New York: Schocken Books, 2002).

Jeremy Cohen, Living Letters of the Law: Ideas of the Jew in Medieval Christianity (Berkeley: University of California Press, 1999).

Mark R. Cohen, Pod křížem a půlměsícem: Židé ve středověku (Praha: Vyšehrad, 2013).

R. I. Moore, The Formation of a Persecuting Society: Authority and Deviance in Western Europe, 950-1250, 2nd ed. (Malden: Blackwell, 2007).

David Nirenberg, Communities of Violence: Persecution of Minorities in the Middle Ages (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1996).