Ač některé písemné prameny uvádí, že Aztékové byli čistotní a nesužovaly je žádné nemoci, pravda je to pouze částečně. Od Aztéků do Evropy byly možná zavlečeny syfilis [1], tuberkulóza, hepatitida (onemocnění jater) nebo lymská borelióza [2], takže bez nemocí určitě nežili. Z Evropy byly zase do Ameriky dovezeny nemoci jako záškrt, černý kašel, spalničky, malárie, cholera, tyfus nebo neštovice. Právě neštovice byly dlouho podezřelé jako hlavní infekce, kvůli níž Aztékové vymřeli. Podle písemných pramenů je ale často velmi těžké rozlišit, o jakou infekci šlo. Více nám o původci smrtonosné epidemie říkají nedávné analýzy zubů ze hřbitova ze zhruba poloviny 16. století, které ukazují na bakterii Salmonella enterica [3]. Ta způsobuje paratyfus C, který se projevuje zánětem plic a otravou (sepsí) organismu.

Pravdou ale zřejmě je, že Aztékové žili čistotněji než Evropané. Způsob života byl podobný, ale v některých důležitých detailech se lišil. A tyto detaily zřejmě rozhodly o tom, že Aztékové byli méně schopní čelit neznámým infekcím [2].

Např. domestikace (ochočování) zvířat probíhala v Evropě i Americe, ale v Evropě se domestikovalo výrazně více –⁠⁠⁠⁠⁠ kočky, psy, krávy, kachny, kozy, prasata, včely a další. V Americe to byly jen lamy, morčata a někteří ptáci, navíc s nimi tehdejší Američané nežili v tak úzkém kontaktu jako Evropané. Od domácích zvířat přitom pochází mnoho nemocí, například zmiňované neštovice [4] i paratyfus [5].

Obě civilizace, americká i evropská, se usazovaly ve městech, ale Evropané častěji podnikali výpady mimo své území a vybudovali výrazně delší obchodní stezky než Aztékové [2]. Ač tedy většina Evropanů v raném středověku žila pouze na několika kilometrech čtverečních, setkávala se s vandrujícími učni a tovaryši (pro něž byl vandr povinná součást vzdělání), studenty, vyslanci zemí, kazateli, kočovnými herci atd. Častěji se tedy setkávali s novými nemocemi od svých sousedů, a měli tak lepší možnost získat vůči nim odolnost. Evropané nevynikali ani v čistotě vody, oproti nim Aztékové měli lepší systém akvaduktů a kanalizace a čistota vody tam byla na vyšší úrovni.

Evropská populace navíc byla rozmanitější, etnicky se v Evropě mísili Romové, kumáni (kočovníci turkického původu), Řekové a další vandrující, tedy i konkvistadoři měli rozmanitější genetický základ, což je při epidemiích výhoda. Navíc konkvistadoři byli dospělí muži, kteří přežili dlouhou plavbu, což už svědčilo o jejich odolnosti. Oproti tomu v populaci Aztéků samozřejmě byly i děti a starší lidé, což jsou vůči některým nemocem dvě zvláště zranitelné skupiny [2]. Kromě toho invaze Evropanů pro Aztéky znamenala značnou psychickou i fyzickou zátěž.

Mírně odlišný způsob života (užší kontakt s více zvířaty, horší hygiena nebo setkávání s kočovníky) byl dobrým základem pro imunitu a odolnost Španělů, kteří tak vzdorovali novým nemocem lépe než Aztékové.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Henrietta