To, že nás svědí komáří kousnutí, cítíme lechtání, když si na nás sedne moucha, nebo máme šimravý pocit bez zjevného důvodu, jsou vlastně tři naprosto odlišné věci, které naše tělo vnímá a zpracovává jinak – podle toho, jak reagují nervy a imunitní soustava. Zároveň se do něj promítá naše psychika. Pojďme si to rozebrat detailněji.

Co je to svědění?

Svědění je nepříjemný pocit, který vyvolává touhu se poškrábat. Jedná se o ochranný smyslový vjem, který se vyskytuje u všech savců a má za úkol upozornit nás na možnou hrozbu na povrchu kůže (např. cizopasník, dráždivá látka) [1]. Zároveň škrábáním dochází k odstranění vrchní odumřelé vrstvy kůže, což usnadňuje komunikaci mezi nervovým a imunitním systémem v kůži. Odloupnutím odumřelé kůže totiž dochází k odhalení živých buněk, které reagují citlivěji na podněty. Interakce mezi vnějším prostředím (např. alergeny) a imunitním a nervovým systémem tak může probíhat rychleji a snáze [1].

V kůži máme specializovaná nervová zakončení, která jsou citlivá například na:

histamin (uvolňovaný při alergické reakci, například po bodnutí hmyzem),
cytokiny (látky uvolňované při zánětu),
mechanické podněty (jemný dotek, pohyb chloupků) [2],
proteázy (látky obsažené v hmyzích slinách a v rostlinách; často vedou ke spuštění imunitní reakce a uvolnění histaminu) [3].

Jak vzniká svědění?

Poté, co je kůže podrážděna spouštěčem svědění (štípnutí hmyzu, alergie, suchá kůže…), aktivují se nervová zakončení, která vnímají svědění. Tyto nervy poté posílají signál do míchy a následně do mozku, kde dochází ke zpracování pocitu svědění, posouzení jeho intenzity a vyvolání akce poškrábání se. Poškrábání přinese dočasnou úlevu a zmírní pocit svědění, protože aktivuje vlákna citlivá na bolest, která tento pocit svědění potlačí [4]. Pokud se ale škrábeme příliš, můžeme si poškodit kůži a spustit zánětlivou reakci, což pocit svědění ještě zhorší. Tím nám vzniká takový začarovaný kruh, který je kromě komářího kousnutí typický také pro chronická onemocnění, jako je atopický ekzém [4].

Proč někdy svědí bez fyzického podnětu?

To, že máme někdy potřebu se poškrábat, aniž by nás něco kouslo nebo po nás něco lezlo, se označuje jako psychosomatické (nebo také psychogenní) svědění. Jedná se o typ svědění, které je způsobeno čistě psychologickými faktory [5]. Nejčastěji je spuštěno nebo zhoršeno stresem či úzkostí. Tady může být typickým příkladem právě strach z přisátého klíštěte. Když se bojíme, že bychom mohli mít další, zvýší se nám pozornost na tělesné pocity. Více se sledujeme a mozek „zesiluje“ vjemy z kůže. To, co by normálně ignoroval (dotek oblečení, proudění vzduchu, jemný pohyb chloupků), je teď vnímáno jako svědění nebo šimrání. Je to podobné, jako když se začneme škrábat, když se mluví o vších nebo štěnicích. Třeba já se díky tomu drbu celou dobu, co píši tuto odpověď.

Co pomáhá na psychosomatické svědění?

Pokud nejde o nemoc, například obsedantně kompulzivní poruchu či depresi [6], odezní tento stav většinou sám, jakmile se mozek trochu „uklidní“ a přestane přehánět význam vjemů z kůže. Nejlepší způsob je odpoutat pozornost od toho, že po nás něco „leze“, a vědomě se zabavit. Pomoci může také zvláčňující krém, protože suchá kůže svědí více než hydratovaná [7].

Pro Zeptej se vědce odpovídala Terka