Úhoř je spolu s lososem nejznámější migrující rybou u nás. Migrace v živočišné říši znamená, že se jedinci nějakého druhu v rámci svého životního cyklu přesouvají, a to obvykle sezónně a pravidelně. Na rozdíl od lososa je však úhoř katadromní – táhne ze sladkých vod do moře, kde se rozmnožuje, a to jen jednou za život. Jeho životní cyklus je dodnes plný záhad.

Neposedný úhoř

Původ úhořů fascinoval už Aristotela, který podporoval hypotézu, že se tato ryba rodí z bahna. Ovšem až ve 20. století Johanes Schmidt poprvé vyslovil svou hypotézu, že k jejich tření dochází v Sargasovém moři [1], což bylo definitivně potvrzeno teprve nedávno pomocí moderních sledovacích metod [2].

Vinou stavby přehrad, znečištění toků a nelegálního odchytu došlo k více než 90% úbytku celkové populace úhořů v porovnání s rokem 1980 [3]. Dnes už se k nám úhoř nedostává přirozenou cestou, ale je uměle vysazován, a dospělí jedinci, které rybáři nechytí, nejčastěji končí v lopatkách turbín vodních elektráren, když se vydají na svou cestu za rozmnožením. Tento masivní úbytek způsobil, že se v rámci ochranných projektů zintenzivnilo studium jejich životního cyklu.

A že to úhoř ochranářům a vědcům vůbec neusnadňuje! Jak bylo zjištěno, úhoř žije v řekách většinou 10–⁠⁠⁠⁠⁠⁠20 let, někdy ale i déle, než pohlavně dospěje (úhoř Pepík, který byl chován v kašně pražské budovy České pojišťovny, se údajně dožil dokonce úctyhodných 68 let!) Během této pohlavně nedospělé fáze se nazývá „žlutý úhoř“ a vesele si ve vodě loví a roste. Až pohlavně dospěje, změní se v takzvaného „stříbrného úhoře“, což je migratorní (stěhovavá) forma. Tehdy úhoř již nepřijímá potravu (vytvořil si tukové zásoby) a vydává se rozmnožit do Sargasového moře. Přitom musí překonat až 5000 km dlouhou trasu, což mu může trvat i více než 18 měsíců; bylo zjištěno, že se úhoři cestou často zastavují, což může být způsobeno tím, že se nejprve musí přizpůsobit životu ve slané vodě anebo že čekají na správnou dobu pro rozmnožování [4].

Dobrodružství začíná a končí v Sargasovém moři!

Jak ale úhoři vědí, kam se mají vydat? To se zatím neví, protože studium migrace značně ztěžuje nejen její vzdálenost a doba, ale také to, že úhoři často migrují ve velkých hloubkách, kam za nimi vědci nemohou. Přesto už ale existuje několik prolínajících se hypotéz a pravda bude pravděpodobně někde mezi nimi.

Bylo experimentálně zjištěno, že úhoři dokážou vnímat magnetické pole Země a používají ho k orientaci a nalezení správných proudů [5]. Jiné pozorování zase naznačuje, že mohou mít i jakýsi „měsíční kompas“ a orientují se podle polohy Měsíce na obloze [6]. Svou roli, hlavně při vstupu do řek, pak hrají podobně jako u lososů i různé čichové vjemy, které úhoři využívají např. k navigaci do ústí řek (tzv. estuárií) [4].

Co je na Sargasovém moři pro úhoře tak neodolatelné? I to je zatím otázka, nad kterou můžeme jen polemizovat. V Sargasovém moři se stýkají mořské proudy (které jej i definují), což umožňuje malým larvám úhořů nechat se unášet např. Golfským proudem blíž k pevnině. To ale nevysvětluje důvod, proč všichni musí cestovat až tak daleko. Můžeme se proto pustit do odvážnějších dohadů, že např. volně plovoucí chaluhy rodu Sargassum (česky hroznovice), které daly tomuto moři jméno, poskytují larvám úkryt před predátory či jim usnadňují migraci, nebo že v Sargasovém moři mají ideální teplotu a dostatek živin.

Co už ale víme je další krok v životě úhořů. Poté, co dospělci dorazí do Sargasového moře, po vytření umírají a nově narození jedinci se proudy nechají zanést zpět k pevnině (obývají oblast od severu Afriky až po sever Evropy). Když se takto přiblíží až k pobřežní mělčině, změní se v tzv. „skleněného úhoře“, nazývaného též monté, což je stěhovavá forma, která nepřijímá potravu a tvarem těla už připomíná malé úhoře. V této formě se pak aktivně stěhují proti proudu do řek, kde jsou v jejich ústí nejčastěji loveni za účelem umělého odchovu a vysazování.

Poté, co se dostanou na místo svého určení, se pak opět změní ve „žluté úhoře“ a jejich cyklus začíná nanovo (ale pozor, někteří jedinci zůstávají v mořské nebo poloslané vodě po celý život!) [6, 8].

Pro Zeptej se vědce odpovídal Tomáš