Sáčky s čajem nejsou z papíru

Sáček s čajem vypadá jako papírový, ale ve skutečnosti je vyroben ze směsi papíru s přídavkem plastového vláknitého materiálu. Jedná se zejména o polypropylen, který dobře známe z domácnosti (např. kelímky od jogurtů), nebo o nylon (silonová vlákna) [2].

Výhodou těchto plastů je, že se stiskem horkých kleští dají svařovat. Takže sáček s čajem je uzavřen bez použití lepidla. Jeho roli zastupuje roztavený plast v materiálu sáčku. Lepidla najdete pouze ve vnějším obalu čaje, tzn. na papírové kapse a krabičce. Zde se jedná o lepidla schválená pro nepřímý styk s potravinami.

Možná si vzpomenete, že dříve byly čajové sáčky uzavírány kovovou sponkou, která zároveň držela nit pro vytahování sáčku z hrnku. Z bezpečnostních důvodů se ale od kovových sponek ustoupilo. Ani zde nebylo použito lepidlo.

Rizikem použití plastových vlákenných materiálů tedy není lepidlo, ale spíše fakt, že do nápoje se uvolňují plastová vlákna – mikroplasty [1]. Také je pravdou, že umělý materiál sáčku se obtížněji rozkládá v kompostu. Vždy je proto vhodnější používat sypaný čaj, i když je to méně komfortní a tyto čaje jsou spíše dražší.

Ještě doplním, že jsem pro zajímavost provedl praktický test na infračerveném spektrometru se sáčky čaje Pickwick a Apotheke. Zjistil jsem tak, že Pickwick je směsí papíru a polyesterových vláken, přičemž polyester slouží ke vzniku svaru a zároveň sáček zpevňuje. Sáček Apotheke je celý jen z papíru a veškeré spoje jsou pouze mechanické (skládaný šev, prošitá nit). Lepidlo není žádné ani u jednoho z testovaných vzorků.

Ruličky toaletního papíru

Ruličky toaletního papíru se vyrábějí s použitím tří možných druhů lepidel: vodní sklo (vodný roztok křemičitanu sodného), škrob a nebo polyvinyalcetátové lepidlo. Vodní sklo se vyrábí z křemičitého písku a hydroxidu sodného, je to ve vodě rozpustný křemičitan s lepivými vlastnostmi. Posledně uvedené polyvinylacetátové lepidlo je poměrně drahé, proto se pro tento účel téměř nepoužívá. Známe ho jako školní lepidlo („Herkules“). Vodní sklo i škrob jsou jako materiály v přírodě rozložitelné, neškodné pro zdraví i životní prostředí.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Rudolf