Jedním z nejnápadnějších projevů působení Měsíce na pozemskou faunu je pravidelné vzdouvání hladin moří a oceánů, které známe jako přílivy a odlivy. Kdyby Měsíc neexistoval, byl by jejich rozsah o dvě třetiny menší, neboť by je vyvolával pouze vliv Slunce. Je jisté, že pravidelné přílivy a odlivy mají velký vliv na rozložení mořského života. Mezi živočichy, kteří jsou přílivy a odlivy ovlivňováni, patří třeba krabi (např. krab písečný), lastury a mušle (např. srdcovka nebo hřebenatka), plži (např. mořský slimák), mořské řasy (např. chaluha) a hvězdice (např. hvězdice obecná). Podle nedávné studie mají dokonce přílivy a odlivy větší vliv na mořský život než lidské aktivity, což podtrhuje důležitost přílivů a odlivů při tvorbě mořských ekosystémů [1].
Několik teorií se přitom opírá o myšlenku, že právě pravidelné přílivy a odlivy mohly vytvářet přechodná prostředí, která byla výhodná pro organismy přizpůsobující se životu na souši. Je tedy jasné, že evoluce by bez měsíčních přílivů a odlivů probíhala jinak [2].
Kromě přílivů a odlivů ovlivňuje pozemskou přírodu i cyklus pravidelných změn měsíčních fází. Nejspíš jste už slyšeli o cirkadiánních rytmech. Jedná se o denní a noční cykly, které jsou řízeny rotací Země (otáčením kolem své osy) a jejím oběhem kolem Slunce. Lidské cirkadiánní rytmy snadno vyvede z míry třeba mezikontinentální let nebo posun hodin při změně na letní čas.
Existují však i tzv. cirkalunární rytmy, které jsou vázány na měsíční cykly. I když některé skutečnosti naznačují, že tyto cirkalunární cykly ovlivňují i lidský spánek, je zatím těžké to jednoznačně prokázat [3]. Nepochybně však mají vliv na různé typy organismů. Například hromadné tření korálů na Velkém bariérovém útesu u pobřeží Austrálie je rovněž vyvoláno Měsícem. Během tření miliardy korálových polypů vypouštějí do moře vajíčka a spermie. Zajímavé je, že k tomu vždy dochází mezi říjnem a prosincem a hned po úplňku. Podobných příkladů bychom našli v živočišné a rostlinné říši mnohem víc, což opět nahrává scénáři, že bez Měsíce by vše probíhalo jinak.
Pokud jde o naši civilizaci jako takovou, můžeme jen spekulovat o tom, jak by se bez Měsíce vyvíjela. Měsíc totiž nepochybně přispěl také k rozvoji vědy a techniky. Jedním z nejzásadnějších milníků naší vědy se odehrál v roce 1609, kdy Galileo Galilei zamířil na Měsíc svůj dalekohled a zjistil, že Měsíc je svět ne nepodobný tomu našemu. Také pozorování zatmění sehrálo velmi důležitou roli. Zatímco pozorování a měření zatmění Měsíce pomohlo starověkým astronomům určit relativní velikosti Měsíce a Země a jejich vzájemnou vzdálenost, pozorování úplného zatmění Slunce z roku 1919 napomohlo vědcům potvrdit správnost tehdy jen čtyři roky staré teorie relativity [4].
Nebýt Měsíce, nebyl by ani ambiciózní projekt Apollo, který vyvrcholil přistáním člověka na jeho povrchu a který přinesl nepřeberné množství zásadních vědeckých a technologických poznatků. Právě díky znalosti měsíčních hornin dnes lépe chápeme historii Sluneční soustavy. A koneckonců, nebýt Měsíce, neměli bychom ani album „The Dark Side of the Moon“ od skupiny Pink Floyd.
Zdroje:
[1] https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2020.137009
[2] https://doi.org/10.1098/rspa.2020.0355
[3] https://doi.org/10.1126/sciadv.abe0465
[4] Zpráva ESO (2019): Snímek zatmění z roku 1919 s nejvyšším rozlišením
https://www.eso.org/public/czechrepublic/images/potw1926a/#:~:text=Einstein%20publikoval%20svou%20obecnou%20teorii,souhlasí%20s%20předpovědí%20Einsteinovy%20teorie.