Biologická léčba znamená, že léčebný přípravek je produktem živého organismu. Velmi často se jedná o monoklonální protilátky, které se váží na látku (nejčastěji se jedná o protein, či peptid, což není nic jiného než malý protein) hrající důležitou roli v rozvoji nějaké nemoci. Protilátky vazbou blokují aktivitu této látky, zabraňují ji v jeho činnosti, a snižují tak příznaky nemoci. O takový případ se jedná i u biologické léčby migrén.

Pro léčbu migrén jsou k dispozici tři různé monoklonální protilátky (viz níže) a všechny cílí na jeden konkrétní mechanismus rozvoje migrény [1]. Lidé trpící častými migrénami nemají jen obyčejnou bolest hlavy. Jedná se o neurologickou poruchu, v které hraje důležitou roli zvýšená citlivost na konkrétní neuropeptid zvaný calcitonin gene-related peptide (CGRP) [2]. CGRP je obecně spojován s regulací bolesti a funguje i jako vazodilátor cév v mozku (rozšiřuje cévy). Během migrény je CGRP uvolněn nervy a cévami a váže se na CGRP receptory v hladké svalovině mozkových tepen (hezký obrázek toho mechanismu najdete třeba zde [3]), a tím způsobuje jejich rozšiřování. CGRP může ale působit i dalšími mechanismy. Např. může způsobovat neurogenní zánět, kdy aktivuje žírné buňky (speciální buňky imunitního systému), které začnou produkovat další vazodilátory a látky způsobující zvýšenou citlivost nervů [2].

Monoklonální protilátky používané pro léčbu migrén se buď váží na samotný CGRP, nebo jeho receptor. Emgality (neboli galkanezumab [4]) a Ajovy (neboli fremanezumab [5]) se obě váží přímo na CGRP. Oproti tomu Aimovig (neboli erenumab [6]) se váže na receptor peptidu CGRP.

Za celý tým zdraví Tereza