Na začátku je dobré říci si, co to vlastně je „skvrna od mrkve“. Tekutiny kořene mrkve obecné seté (lat. Daucus carota subsp. sativus), tedy toho, co normálně zveme mrkví, obsahují, jak to u rostlin bývá, celou plejádu všemožných látek. Ty, které způsobují skvrny např. na oblečení, nazýváme barvivy, protože jsou barevné.

Mrkev – tedy ten kořen – v sobě obsahuje několik různých druhů barviv, mimo jiné i v závislosti na konkrétní odrůdě (kromě běžné oranžové dnes existují i žlutá nebo fialová). Ta nejběžnější, tedy oranžová či „mrkvová“ mrkev, z barevných látek obsahuje nejvíce tzv. karotenoidů. To jsou látky, co jsou dle mrkve přímo nazvané – viz její latinské jméno. Karotenoidů je v mrkvi okolo 15 mg na 100 g [1] a z nich nejvíce bývá zastoupena látka, která se nazývá beta-karoten, tedy ona oranžová látka, po které má mrkev oranžovou barvu.

Beta-karoten je mimo jiné i látka, pro kterou se o mrkvi traduje, že je „dobrá na oči“. V našem těle slouží jako surovina (odborně se říká provitamín), ze které si tělo vyrábí vitamín A (odborně se nazývá retinol či retinal, podle jeho formy), jenž je kromě jiného důležitý pro správnou funkci oční sítnice (latinsky retina) [2]. Z chemického hlediska je na něm ale zajímavé, že jde o uhlovodík, tedy molekulu, která není tvořena jinými prvky než uhlíkem a vodíkem, podobně jako molekuly obsažené např. v ropě, vazelíně, terpentýnu nebo fermeži.

Z hlediska vlastností se tedy jedná o látku jaksi mastnou (odborně se říká lipofilní), a to je důvod, proč jsou její skvrny tak obtížné na vyprání. Skvrnou od mrkve jsou především molekuly těchto mastných barviv mrkve (a zejména beta-karotenu), které ulpěly na povrchu vláken našeho oblečení, které je typicky z bavlny či polyesteru. Protože „mastnost“ (lipofilita) je spojena s tím, že se dané látky málo rozpouští ve vodě, je jejich vyprání tak složitá záležitost.

V pracích prášcích a dalších prostředcích, pomocí nichž skvrny odstraňujeme, bývají látky, které dokážou „mastné“ látky učinit ve vodě rozpustné. Odborně jim říkáme detergenty. A v dnešní době umíme detergenty udělat tak silné, že by pomohly rozpustit např. i ten beta-karoten. Avšak příliš silné detergenty by mohly při procesu praní narušovat i strukturu látky, takže se výrobci jejich používání spíše vyhýbají. Detergenty v pracích prášcích jsou typicky laděné tak, aby odstranily nejběžnější skvrny (např. ty od kávy, rostlinného oleje, potu či jiných tělesných tekutin), a ty bývají zpravidla o něco méně „mastné“ než barviva mrkve (nebo třeba minerálního oleje). Proto běžné prací prášky nejsou v praní skvrn od mrkve vždy úspěšné.

Naštěstí molekula beta-karotenu má dvě výhody. Je citlivá na vzdušný kyslík, v jehož přítomnosti se snadno rozkládá [3, 4]. A je také citlivá na světlo, které rozklad vzdušným kyslíkem ještě více urychluje. Vlastně citlivost na světlo (odborně viditelnou část elektromagnetického spektra) je zároveň důvodem, proč je beta-karoten barevný. Pokud beta-karoten pojme částici světla (foton) o správné energii, vybudí se elektrony v obalech atomů jeho molekuly, což jednak způsobí barevnost, ale především to způsobí citlivost vůči různým organickým reakcím. V podmínkách našeho domácího praní (a sušení prádla např. na slunci), to znamená, že se barvivo beta-karoten rozloží na látky, které jsou méně barevné a rozpustnější ve vodě (což se tedy projeví až po dalším vyprání). Z pohledu běžným okem to pak znamená, že skvrny „zmizí“.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Dan