Barva půdy je vskutku odrazem jejího složení. Důležitý je obsah a složení organických látek (odumřelé látky rostlinného a živočišného původu v různém stupni rozkladu). Matečná hornina (ze které půda vzniká) pak mimo jiné ovlivňuje mineralogické složení půdy a přítomnost různých sloučenin prvků (zejména oxidů železa, manganu, hliníku). Projev různých složek půdy je pak zásadně ovlivněn tzv. půdotvornými procesy, kde hrají roli např. vlhkost, teplota či půdní organismy [1].

Půda nemá stejnou barvu v celé své hloubce. Můžeme rozlišit několik vrstev (tzv. půdních horizontů). Ty mají často odlišnou barvu v důsledku pohybu látek v půdním tělese, jejich vymývání a naopak hromadění v různých hloubkách či přítomnosti (opakující se či stálé) spodní a svrchní vody [1].

Svrchní půdní horizont bývá často tmavý (tmavě hnědý až černý) z důvodu přítomnosti humusu (přeměněných organických látek). Mocná vrstva humusu je typická pro půdní typ černozemě nebo černice [2]. U nás je najdeme v nížinách s menším množstvím srážek, např. na jižní Moravě či v Polabí. Velmi známé jsou pak černozemní oblasti ve východní Evropě [3] a Rusku [4]. Jedná se o velmi kvalitní půdu pro pěstování zemědělských plodin [1, 2].

Barva podpovrchových vrstev je pak ovlivněna zejména přítomností železa v různém oxidačním stavu. Červená, hnědočervená až rezavá barva půdy je způsobena přítomností oxidů železa (oxid železitý neboli hematit má červenou barvu) a hliníku. V případě vámi zmíněné červené půdy v Keni se bude jednat o nitisoly. Jedním z procesů, které se při jejich vzniku uplatňují, je tzv. feralitizace. Jedná se o velmi intenzivní chemické zvětrávání minerálů a jejich následné vymývání. V půdě se tak zvyšuje množství stabilnějších látek jako třeba hematit nebo goethit, které dávají půdě červenou resp. žlutooranžovou barvu [5].

Pokud je půda dlouhodobě nasycena vodou z důvodu např. vysoké hladiny podzemní vody, dochází v půdě naopak k redukčním procesům (např. železité ionty jsou redukovány na železnaté). Železnaté sloučeniny dávají půdě šedavou až modrošedou barvu [2]. Tyto barvy jsou typické například pro půdní typ glej [2], který se často vyskytuje u vodních toků.

Půdy mohou být i mramorované – mramorované vrstvy (rezavošedá matrice) vznikají u půd, které jsou pravidelně přemokřené. Dochází tam tedy ke střídání oxidačních (sucho) a redukčních (vlhko) procesů. Mramorovaná vrstva je typická například pro půdní typ pseudoglej [2].

Z hlediska barvy jsou dalším zajímavým půdním typem podzoly. Ty mají jednu z podpovrchových vrstev vybělenou (jak moc, to záleží na síle vymývání). V našich končinách je to způsobeno chladným, vlhkým klimatem (je potřeba, aby intenzivně pršelo), kyselým prostředím horninového materiálu a omezenou aktivitou mikroorganismů. Důležitý je také typ vegetace (rostlin a stromů), v tomto případě hrají velkou roli hlavně jehličnany, jejichž opadané jehličí způsobuje kyselé pH. To vede k vymývání organických látek, železa a hliníku ze svrchní vrstvy (zůstávají v podstatě jen vybělená zrnka písku) do hlubších partií [2].

Barva půdy je jedna z důležitých vlastností, podle které se rozlišují půdní horizonty a na základě nich pak půdní druhy a poddruhy. Stejně jako u materiálů i barva ovlivňuje například teplotu a následně vlhkost půdy (tmavší půdy pohlcují více tepla ze slunečního svitu). Pro snížení zaujatosti v popisu barvy (např. vojenská šeď vs. myší ocelová šeď) se využívají tzv. Munsellovy tabulky. Pomocí nich můžeme definovat barvu, její odstín a intenzitu a výsledek zapsat tak, že nás pochopí i půdoznalec (pedolog) z druhého konce světa [1, 2].

Pro ukázku pestrosti půd doporučuji podívat se do Atlasu půd ČR [6], kde jsou krásně namalované půdní profily půd, které můžeme nalézt jak v Česku, tak i na Slovensku.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Michal