Nejprve se v odpovědi zaměřím na drobné lesní hlodavce vyskytující se v České republice. V našich lesích můžeme nejběžněji potkat dva druhy myšic a norníka rudého. Z rodu myš (Mus) se u nás vyskytuje jen myš domácí ve dvou poddruzích (západoevropská a východoevropská), ale ta je tzv. synantropním druhem, tedy druhem vázaným na lidská sídla a činnost. V lese ji tak běžně nepotkáme.
Myšice se poznají podle výrazně velkých uší, očí a dlouhého ocasu. Běžně se sice u nás vyskytuje více druhů, z toho nejběžnější jsou myšice křovinná a lesní, jejich rozlišování je však komplikované [1]. Zde je nutno zmínit starší českou encyklopedii z roku 1970, která nesprávně uvádí název „myš lesní“ pro myšici křovinnou, což je velmi matoucí, jednak vzhledem ke špatné příslušnosti k rodu myš, jednak i vzhledem k uvedenému druhovému jménu, které svádí k záměně s myšicí lesní [2].
Našeho jediného zástupce norníků, norníka rudého, lze zaměnit za mnohem známější a velmi podobné hraboše. Norník má obdobně drobné uši, oči a krátký ocas, ale barva srsti disponuje načervenalým nádechem, jak už napovídá jeho druhové jméno. Vzhledem k převážně nočnímu životu myšic a neomezené aktivitě norníka ve dne i v noci [1] je mnohem pravděpodobnější, že tazatelka spatřila norníka, nelze však vyloučit ani pozorování myšice.
Nyní však už k úmrtí hlodavce. Náhlá smrt u volně žijících živočichů není nijak systematicky studovaná a publikovaná jsou jen data týkající se neplánovaných úmrtí malých savců, ať už při jejich odchytávání do živolovných pastí, nebo během manipulace s nimi. Četnost úmrtí se liší podle typu použité pasti, použití výstelky do pasti, odchyceného druhu, věku jedince nebo pohlaví [3–5]. Nelze ale s jistotou tvrdit, že k úmrtím došlo kvůli stresovému vypětí (vyrušení člověkem bychom za takovou příčinu stresu mohli považovat), nebo případnému podchlazení či vyhladovění, jelikož nebyla provedena pitva, která by určila původ smrti.
Náhlá úmrtí, tedy úmrtí bez předchozích zdravotních problémů, jsou ale intenzivně zaznamenávána u člověka, kde jsou většinou k dispozici i patologické informace. Náhlá smrt u člověka je zaznamenávána po intenzivním cvičení nebo psycho-emocionálním vypětí, tedy po akutním strachu a nebezpečí (i po několika dnech od příčiny stresu), ale i po dlouhodobě působícím stresu [6–8]. Problémy týkající se srdce a cév byly zjištěny pitvou jako nejčastější příčina takové smrti, ačkoli u části nebožtíků byla zpětně potvrzena předcházející porucha srdce nebo cév, o které se před smrtí nevědělo [7, 8]. Podobné problémy a srdeční selhání po vypětí organismu samozřejmě nelze vyloučit ani u jiných savců, včetně pozorovaného hlodavce.
Protože ale z dotazu není patrné, zda tazatelka úmrtí opravdu ověřila, existuje i úplně jiné vysvětlení. Hlodavec totiž mohl jako mrtvý jen vypadat. Jedná se o tzv. tonickou imobilitu neboli stav strnulosti, který je obvykle vyvolán fyzickým omezením pohybu zvířete, typicky při útoku predátora, nebo i jen jeho blízkostí. Jde o „obrannou taktiku”, při níž se jedinec „vydává” za mrtvého anebo prostě se jen snaží zcela splynout s okolím. Kořist v takovém případě zaujímá nehybný stav, který může trvat několik sekund až hodin, a to i po ukončení kontaktu s predátorem a případném opětovném uvolnění z jeho držení. V některých případech toto chování zahrnuje i sníženou frekvenci dýchání a tepu, vyplazení jazyka nebo široce otevřené oči, tedy znaky připomínající mrtvého jedince. Tento stav je také znám pod pojmem thanatóza [9]. Tonická imobilita byla zaznamenána u mnoha druhů hlodavců včetně našich myšic a norníků [10, 11] a je možné toto chování pozorovat i na mnoha videích dostupných na internetu [např. 12].
Můžeme ale uvažovat i možnost pozorování dvou hlodavců, tedy jednoho jedince živého a druhého již nějakou dobu mrtvého. Ačkoli se populační hustoty hlodavců mění v průběhu roku i jednotlivých let, ve vhodných podmínkách lesní hlodavci dosahují početnosti 100 i 200 jedinců/ha [13, 14], tedy 1–2 jedinců na 100 m2, přičemž teritorium jednoho jedince myšice i norníka se pohybuje přibližně od 100 do 1300 m2 [15]. Dochází tedy ke značnému překryvu teritorií a výskyt více jedinců na jednom místě není nijak výjimečný.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Míša
Zdroje:
[1] Anděra, M., Horáček, I. a Hošek, J., 2005. Poznáváme naše savce. Druhé, doplněné vydání. Praha: Sobotáles. ISBN 80-86817-08-3
[2] Hanzák, J., 1970. Naši savci. Albatros.
[3] https://doi.org/10.7589/0090-3558-36.4.700
[4] https://doi.org/10.2307/2426470
[5] https://doi.org/10.1002/wsb.418
[6] https://doi.org/10.1007/s00059-006-2885-8
[7] https://doi.org/10.1016/j.yebeh.2006.06.001
[8] https://doi.org/10.1016/0379-0738(95)01873-5
[9] https://doi.org/10.1007/s00265-017-2436-8
[10] https://doi.org/10.1002/1098-2337(1980)6:4%3C295::AID-AB2480060402%3E3.0.CO;2-Q
[11] https://doi.org/10.1016/S0163-1047(81)91034-7
[12] https://www.youtube.com/results?search_query=mouse+playing+dead
[13] Mazurkiewicz, M. a Rajska-Jurgiel, E., 1998. Spatial behaviour and population dynamics of woodland rodents. Acta theriologica, 43(2), str.137–161.
[14] https://doi.org/10.1111/j.1469-7998.1982.tb03491.x
[15] Baláž, I. a Ambros, M., 2012. Population analysis and spatial activity of rodents in flooded forest conditions. Ekologia Bratislava, 31, str. 249–263.