Odpovědět na něj není úplně jednoduché, protože jak to tak v ekologii bývá, vztahy mezi jednotlivými druhy jsou velmi komplexní a není možné představit si či namodelovat kompletně všechny důsledky vymizení jednoho druhu, natož celé skupiny. Pojďme ale k tomu, co víme.

Nejprve je důležité si ujasnit, co je myšleno pod pojmem „všechny včely“. Odpověď se totiž bude lišit v závislosti na tom, zda mluvíme pouze o včele medonosné (Apis mellifera) – to je ta, kterou všichni známe z úlů – nebo o včelách obecně. Druhů, které taxonomicky řadíme mezi včely (tedy včetně čmeláků), totiž jen v České republice existuje na 600, celosvětově pak asi 20 000. Nebo tím myslíme všechny opylovače obecně? Termín „opylovači“ – tedy živočichové, kteří přenášejí pyl mezi kvetoucími rostlinami, a tím je rozmnožují – totiž nezahrnuje pouze včely. Kromě nich rostliny opylují i mnohé jiné skupiny hmyzu, jako jsou pestřenky (laicky také nazývané „vosičky“), mouchy, brouci nebo motýli. Opylovači pak jsou i někteří obratlovci (kolibříci, netopýři, vzácně ještěrky a zemní savci).

Začněme tedy od vyhynutí pouze jediného druhu – včely medonosné. Přestože je včela medonosná společností velmi oblíbená a často se o ní mluví jako o hlavním opylovači, ukazuje se, že ve skutečnosti je situace poněkud jiná. Jako opylovač totiž tato včela u mnoha druhů plodin není příliš efektivní [1, 2]. Jedná se například o rajčata, papriky, borůvky nebo ovocné stromy. Tyto plodiny tak opylují primárně čmeláci nebo samotářské druhy včel. V grafu níže jsou vidět data, která ukazují, že na běžných druzích volně rostoucích středoevropských rostlin včela medonosná činila jen asi 5,5 % veškerých návštěv opylovačů, přitom v Evropě je jí díky včelařské tradici ve volné krajině asi nejvíce.

To ale není všechno. Pokud je včel medonosných vlivem člověka na nějakém místě příliš mnoho, může to mít negativní vliv jak na míru opylení jednotlivých druhů rostlin, tak na ostatní druhy včel [3]. Včela medonosná totiž jednak tyto rostliny neopylí dobře, takže se méně rozmnoží, jednak ostatním druhům opylovačů konkuruje o potravu. Situace se však komplikuje tím, že zemědělských plodin pěstujeme velké množství v jednodruhových porostech, a to je právě to, co včela medonosná dobře umí. V úlech je jí početně hodně, a navíc se zaměřuje na opylování konkrétního druhu rostliny, kterého je v porostu velké množství. Tím, že ji chováme, je jí také mnohem víc než jiných druhů, a tak pro mnoho plodin, jako je například řepka, včela medonosná opravdu hlavním opylovačem je.

Co by se tedy stalo, kdyby vymřela? Přišli bychom o produkci medu. Pokud by vymřela náhle a nečekaně, přišli bychom také o produkci mnoha zemědělských plodin. Část druhů rostlin, pro které včela medonosná normálně není hlavním opylovačem, by také měla dílčí problémy. To ale kvůli tomu, jak se chováme ke krajině – počty ostatních opylovačů jsou totiž v současné době dost nízké. Nicméně, pokud bychom na to byli předem připraveni a přizpůsobili bychom některé zemědělské postupy tomu, aby lépe vyhovovaly jiným druhům opylovačů, mohly by včelu medonosnou jiné druhy zastoupit [4].

Posuňme se teď ke všem včelám obecně, tedy i včelám samotářkám a čmelákům. Zde už by situace byla horší. Jak bylo zmíněno výše, různé druhy včel jsou primárními opylovači různých druhů ovoce a zeleniny. Jejich vymření by tedy mělo negativní vliv na produkci těchto plodin, zároveň by následkem toho vyhynuly i některé volně rostoucí rostliny. Ovšem i tady by částečně včely mohly být zastoupeny jinými druhy opylovačů, i když tentokrát již ne 100%, vzhledem např. k odlišnému ústnímu ústrojí (sosák včel a kusadla brouků) jiných skupin hmyzu [5]. K tomu je ještě potřeba poznamenat následující – s menším počtem zbývajících opylovačů by byla menší produkce, kterou bychom se pravděpodobně snažili kompenzovat zvětšováním celkové plochy polí po světě [6], což by mělo za následek další ničení biotopů člověkem. Lze si představit, že to by vedlo k dalšímu úbytku počtu opylovačů, a zde se dostáváme do začarovaného kruhu. To už je ale spekulace z mojí strany. 🙂 

Pokud by vyhynuly i veškeré ostatní skupiny opylovačů, pak už bychom měli opravdu velký problém a náš jídelníček by byl ochuzen asi o 76 % druhů rostlin využívaných jako potraviny. Částečně by produkce těchto rostlin však nejspíš šla nahradit lidskou silou – ostatně už dnes se v místech, kde není dostatek opylovačů, praktikuje ruční opylování [7]. Další možností je pak širší používání kultivarů plodin, které opylovače ke svému rozmnožování nepotřebují.

O co bychom ale nepřišli, to jsou základní potraviny, jako je obilí, rýže a kukuřice. Všechny tyto plodiny jsou totiž opylované větrem, a na včelách ani jiném hmyzu tak nejsou závislé. Těchto plodin se kvantitativně pěstuje tolik, že podle studie [6] by celková zemědělská produkce bez opylovačů klesla pouze o 3-8 %, podle studie [8] pak o méně než 35 %. 

Skupiny hmyzu, které řadíme mezi opylovače, mají v přírodě ovšem i mnoho dalších funkcí než jen opylovat zemědělské plodiny. Jsou například důležitou součástí potravního řetězce. Vyhynutí všech těchto druhů by tak pravděpodobně mělo za následek celkový kolaps ekosystémů.

Ještě pár řádků k těm pavoukům (jen upřesním, že se nejedná o hmyz – hmyz má 6 nohou, pavoukovci 8 🙂 ) – jejich velký význam tkví v tom, že jsou to dravci. Požírají mimo jiné nejrůznější býložravý hmyz a díky tomu se jeho počty drží na únosné míře a nepřemnoží se. Pavouci nejsou jediní predátoři hmyzu, jsou ale jejich důležitou skupinou. Při jejich vymření by tedy následovalo přemnožení býložravého hmyzu, což by zase znamenalo snížení produkce zemědělských plodin, a navíc i ztráty uskladněných zásob [9].

A na závěr: jak opylovačům pomoci, abychom se scénářům nastíněným výše vyhnuli? Zakládáním nových úlů to nevyřešíme, včela medonosná je na tom v Evropě navíc poměrně dobře. Je tedy spíše potřeba se zaměřit na ostatní druhy. A ty potřebují především rozmanitost. To znamená, že je potřeba změnit přístup k zemědělství – zmenšit velikost lánů, na kterých hospodaříme, vnést do nich například vícedruhové kvetoucí pásy bylin, na které se nebudou používat pesticidy, na loukách sít původní, druhově bohaté směsi. Zároveň je potřeba pečovat i o stanoviště, ve kterých se vyvíjejí larvy opylovačů. To bývají kromě luk a pastvin často také mokřady; důležité jsou i takové drobnosti jako dostatek starého dřeva pro vývoj larev, plochy s obnaženou půdou, kde mají hnízda některé druhy včel, a tak dále. Pro udržení pestrosti opylovačů je tedy potřeba mít pestrou krajinu – a každý může začít třeba u sebe na zahradě, například rozdílným sekáním různých částí zahrady, ponecháním kousku neopravené zdi, starého dřeva nebo třeba i nádoby s vodou.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Tereza.