Jako déjà vu (DV) označujeme náhlý intenzivní pocit, že jsme současnou situaci již dříve prožili. Tento pocit je poměrně častý, studie ukazují, že jej zažívají zhruba dvě třetiny lidí, přičemž u mladších lidí bývá častější. Proč a jak přesně DV vzniká, zatím věda neví. Ale máme několik teorií.

Jedna z hlavních teorií tvrdí, že DV vzniká, když paměťové procesy v našem mozku dojdou ke spornému výsledku. Například když si chceme vzpomenout, kdo je ten člověk naproti nám, můžeme rozlišit dva takové procesy. Prvním je „vědění“ – nemusíme si vzpomínat na podrobnosti, odkud jej známe, kdy a kde jsme se potkali, prostě to víme. Druhým procesem je „vzpomínání“ – postupně si vybavujeme podrobnosti a kontext, odkud tohoto člověka známe. Pokud oba procesy dochází k podobným výsledkům, nic zvláštního nezažíváme – ten člověk je nám povědomý a dokážeme si vzpomenout proč, a nebo nám není povědomý a asi jej opravdu neznáme. Podle dané teorie DV vzniká, když „vědění“ a „vzpomínání“ dojdou ke sporným výsledkům. Může to být „falešný poplach“ našeho pocitu familiarity anebo neschopnost vybavit si podrobnosti z paměti.

Pokud jde o vytěsněné vzpomínky: Sigmund Freud se svého času také tomuto jevu věnoval. Podle něj DV vzniká podobným způsobem, jak bylo popsáno výše, ale ve svém výkladu zdůrazňoval roli snů a snění, které jsme vytěsnili (a proto si na ně nedokážeme vzpomenout). Současné výzkumy neukazují, že by DV bylo omezeno pouze na vytěsněné informace. Na druhou stranu je však možné, že některé věci nebo situace nám připadají povědomé, protože se nám o nich zdálo.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Jiří Lukavský.

Zdroje:

– Moulin, C. (2017). The cognitive neuropsychology of déjà vu. Routledge.

– Brown, A. S. (2003). A review of the déjà vu experience. Psychological Bulletin, 129(3), 394–413. https://doi.org/10.1037/0033-2909.129.3.394