Tento objev se jmenuje optická pinzeta (optical tweezers, laser tweezers [1]) a opravdu se poměrně běžně používá v laboratořích. Dokonce za objev této metody byla udělena Nobelova cena za fyziku [2]. Světelný svazek je proud fotonů, částic elektromagnetické síly. Laser má největší intenzitu, tedy hustotu fotonů, uprostřed světelného svazku a dochází k posouvání objektu směrem doprostřed. Toto ale funguje jen pro opravdu malé objekty – menší než milimetry, vyvinutá síla je v řádu pikonewtonů [3]. Na takovéto využití laserů ale potřebujete velmi přesně zaměřené svazky. V laboratorním podání jde v podstatě o upravený mikroskop, přístroj velký jako větší stolní počítač.
Přenos CO2 do vesmíru pomocí laseru je dle mého názoru teoreticky možný, ale velmi nepraktický z následujících důvodů.
Jak jsem již řekl, lasery musí být přesně zaměřené a to není na dlouhé vzdálenosti jednoduché.
Dalším praktickým problémem je, že CO2 je plyn. V laboratoři se optická pinzeta používá na manipulaci částí buněk nebo jiných mikroskopických objektů, které jsou přisedlé k podkladu nebo navázané na nějakou buněčnou strukturu jako je membrána. Molekuly plynu se ale velmi rychle chaoticky pohybují sem a tam. Jejich zaměření by tak bylo velmi obtížné, museli bychom pálit na slepo a doufat že něco trefíme, což je přesně tak neefektivní, jak to zní. Přestože by bylo možné molekuly ve vzduchu do určité míry selektovat, je pravděpodobné, že bychom spolu s CO2 odváděli i molekuly vody (ve formě vodní páry) z atmosféry.
Také je nutné zmínit, že lasery jsou energeticky náročné hračky. Na jejich výrobu a provoz se spotřebuje hodně energie. Při výrobě energie vzniká často CO2. Těžko se odhadují přesná čísla, ale myslím si, že by při tomto postupu vznikalo mnohem více CO2, než kolik bychom ho vystřelili do vesmíru. I kdyby tento postup fungoval, nebylo by to ideální. CO2 má svou důležitou roli v ekosystému a pokud bychom se ho začali nenávratně zbavovat tímto způsobem, nakonec bychom vytvořili větší problém v budoucnosti. Z tohoto důvodu se proto provádí výzkum různých metod záchytu atmosférického CO2, který nám umožní ho uložit v nějaké formě na Zemi [4].
Za tým Zeptej se vědce odpovídal Vojta.
Zdroje:
[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Optical_tweezers
[2] https://www.nobelprize.org/prizes/physics/2018/summary/
