Tento objev se jmenuje optická pinzeta (optical tweezers, laser tweezers [1]) a opravdu se poměrně běžně používá v laboratořích. Dokonce za objev této metody byla udělena Nobelova cena za fyziku [2]. Světelný svazek je proud fotonů, částic elektromagnetické síly. Laser má největší intenzitu, tedy hustotu fotonů, uprostřed světelného svazku a dochází k posouvání objektu směrem doprostřed. Toto ale funguje jen pro opravdu malé objekty – menší než milimetry, vyvinutá síla je v řádu pikonewtonů [3]. Na takovéto využití laserů ale potřebujete velmi přesně zaměřené svazky. V laboratorním podání jde v podstatě o upravený mikroskop, přístroj velký jako větší stolní počítač.

Přenos CO₂ do vesmíru pomocí laseru je dle mého názoru teoreticky možný, ale velmi nepraktický z následujících důvodů. 

Jak jsem již řekl, lasery musí být přesně zaměřené a to není na dlouhé vzdálenosti jednoduché.
Dalším praktickým problémem je, že CO₂ je plyn. V laboratoři se optická pinzeta používá na manipulaci částí buněk nebo jiných mikroskopických objektů, které jsou přisedlé k podkladu nebo navázané na nějakou buněčnou strukturu jako je membrána. Molekuly plynu se ale velmi rychle chaoticky pohybují sem a tam. Jejich zaměření by tak bylo velmi obtížné, museli bychom pálit na slepo a doufat že něco trefíme, což je přesně tak neefektivní, jak to zní. Přestože by bylo možné molekuly ve vzduchu do určité míry selektovat, je pravděpodobné, že bychom spolu s CO₂ odváděli i molekuly vody (ve formě vodní páry) z atmosféry.

Také je nutné zmínit, že lasery jsou energeticky náročné hračky. Na jejich výrobu a provoz se spotřebuje hodně energie. Při výrobě energie vzniká často CO₂. Těžko se odhadují přesná čísla, ale myslím si, že by při tomto postupu vznikalo mnohem více CO₂, než kolik bychom ho vystřelili do vesmíru. I kdyby tento postup fungoval, nebylo by to ideální. CO₂ má svou důležitou roli v ekosystému a pokud bychom se ho začali nenávratně zbavovat tímto způsobem, nakonec bychom vytvořili větší problém v budoucnosti. Z tohoto důvodu se proto provádí výzkum různých metod záchytu atmosférického CO₂, který nám umožní ho uložit v nějaké formě na Zemi [4].

Za tým Zeptej se vědce odpovídal Vojta.

Zdroje:

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Optical_tweezers

[2] https://www.nobelprize.org/prizes/physics/2018/summary/

[3] https://www.nature.com/articles/s43586-021-00021-6[4] https://doi.org/10.1016/j.cogsc.2019.10.002